Dotyčný voják zemřel před osmi lety v Německu, aniž se dočkal ocenění svého záslužného činu.
"Nechci se prohlašovat za hrdinu, chci jen ukázat, že také malý dělník může a musí zachraňovat vymoženosti své společnosti, když to nejde jinak, i s nasazením vlastního života." Tak začíná dopis, který v roce 1960 dorazil do redakce tehdejšího deníku Průboj od Josefa Patze z NDR.
Pisatel na několika stránkách líčí své činy, které vedly k tomu, že jednotky SS 8. května 1945 nevyhodily ústecký most přes Labe do vzduchu, jak měly v plánu.
Dopis skončil založený. Až ho před nedávnem objevili historici ústeckého muzea. Po složitém pátrání se pak ještě podařilo dohledat v Německu žijící potomky pisatele a s jejich pomocí zrekonstruovat dosud neznámé líčení konce druhé světové války na Ústecku.
V NSDAP a ve Freikorps
Josef Patz se narodil roku 1909 v Ústí nad Labem a rozhodně nebyl učebnicovým hrdinou. Především ne z českého pohledu.
V říjnu 1938 "osvobozoval" Sudety jako příslušník Freikorps, tedy ozbrojených jednotek sestavených v nacistickém Německu z dobrovolníků z řad sudetských Němců. Pak dokonce vstoupil do Hitlerovy strany NSDAP, i když tak učinil proto, že si chtěl udržet místo poštovního úředníka, které získal za své "sudetské" zásluhy.
Rozhodně nebyl horlivým nacistou, spíš se snažil jako spousta obyčejných lidí zajistit si pohodlné živobytí. Ovšem připojení českého pohraničí k Německu nezakrytě vítal.
"To není tvoje věc"
Své teplé úřední místečko mu sebrala válka už na začátku roku 1940, kdy musel narukovat k wehrmachtu. S výmluvou na oční vadu nemusel na frontu, a konec války ho tak zastihl v kasárnách v rodném Ústí nad Labem. Ještě 7. května 1945 se se svou jednotkou horlivě připravoval k zuřivé obraně města před blížící se sovětskou armádou.
Součástí obrany bylo i podminování Benešova mostu, na který Josef Patz koukal ze svého bytu na Střekově a každý den tudy chodil do kasáren.
"Byl teplý májový večer, když jsem s rukou na zábradlí přemýšlel, že jdu přes most možná dnes už naposled. Tu noc jsem pak slyšel v rádiu o podpisu kapitulace," vzpomínal na atmosféru posledních hodin války.
Německá armáda z Ústí utíkala do amerického zajetí, on se rozhodl zůstat a zvrátit zbytečnou devastaci svého města. Znal strážné z mostu, přesvědčil je, že je konec války, ať jdou domů a jal se likvidovat opalovací systém a 150 kilogramů trhaviny umístěné pod mostem.
"To není tvoje věc, celou válku se ti nic nestalo a teď riskuješ kvůli mostu," chtěla ho od nebezpečné mise odradit manželka. On ale s kladivem a kleštěmi vyrazil k mostu.
Ještě s pomocí dalších známých přeštípl dráty k výbušninám a kostky výbušniny z odpalovacích komor začal házet do Labe. Kdyby na sobě stále ještě neměl německou uniformu, nejspíš by za to zaplatil životem. Náhle se před ním zjevil esesman s namířenou pistolí.
"Rusové tu mohou být už dnes večer a naši stateční kamarádi od SS bojují v Praze hrdinný boj do posledního muže. Vy střílíte kamarády do zad. Vy prase!" Tak si zapamatoval zuřivé nadávání esesáka.
Duchapřítomně se vymluvil, že jen vykonává rozkaz velitele mostu. Esesman mu nařídil poslouchat jen rozkazy SS, která prý dnes vyhodí most do povětří.
K tomu už ale SS nedostala příležitost, most začaly strážit ozbrojené hlídky ústeckých Čechů, kteří zajistili Patzovi ochranu, aby mohl dokončit očištění mostu. I pak nad ním drželi ochrannou ruku.
Nemusel jako německý voják do zajetí ani do odsunu. Ale po tom, co rozvášněný dav 31. července 1945 při pogromu na ústecké Němce na Benešově mostě, který pár týdnů předtím zachránil, stloukli do krve i jeho, rozhodl se pro dobrovolné vystěhování do Německa.
Patzův dopis v roce 1960 prošetřila redakce Průboje, vyslechla i pamětníky a konstatovala, že jeho verze je věrohodná.
"Dle směrnic k oslavám 15. výročí osvobození, aby cizozemská svědectví nebyla otiskována, je doposud uložen a nepoužit," komentuje další osud dopisu dobový úřední záznam.
