Obětí spočetli Němci několik set, Češi asi sto. Češi o masakru neradi slyší. Chtějí jej zakrýt poukazem na předchozí zvěrstva německá.
Němci o masakru mluví rádi.
Chtějí jím ta šestiletá zvěrstva naopak zakrýt či oslabit. Pro Čechy je masakr důsledkem kruté německé okupace. Bez ní by k masakru bezpochyby nemohlo dojít.
Pro Němce je masakr vraždou nevinných civilních obyvatel a příkladem toho, že nejen na německé straně, nýbrž i v řadách vítězů byla krutost a zločiny. Němci upozorňují, že tyto české zločiny nebyly nikdy vyšetřeny, souzeny a potrestány.
Oba postoje jsou nesmiřitelné.
Jejich důsledné zastávání může vést jedině k nějakému novému násilí, k nové křivdě na té či oné straně. Diskuse o tom, která strana má víc pravdy, která méně, nemají smysl. Smysl má jedině věta: Po šestileté kruté německé okupaci, plné vražd Čechů, vraždili stejně krutě také Češi Němce.
Většina tehdejších Čechů už nežije.
Nežijí ani tehdejší Němci. Pachatelé jsou pryč, žijí jen ty kruté děje – napravovat se nedají, ale je možné si je pamatovat. Kdyby bylo možné je odvolat, rádi bychom je odvolali. Ale jsou v dějinách a křičí na nás. Poučení pro nás Čechy: jak snadné je stát se bestií. Poučení pro nás Němce: česká bestialita tu naši nezmenšila.
Divíme se dnes arabskému terorismu.
Připadá nám středověký, bestiální. Sami od toho středověku nejsme vzdáleni. Němci měli bestiální stát před šedesáti lety. Po pádu nacistického Německa bestiální pořádek zavládl ve východní půlce Evropy. Zanikl nedávno.
Pokud se chceme bestialitě vyhnout, nenapravujme dávno uplynulé děje. Dělejme lepším to, co žijeme nyní, a to, co nás čeká.
