Řešení všedních radostí a starostí přispívá k prohloubení vztahu a posílení vazby rodiče a dítěte, podotýká Ústavní soud.
V roce 2015 se matka s dcerami, kterým je nyní deset a osm let, přestěhovala z města, kde dříve i s mužem žili. Dva roky se rodiče dokázali na styku s dětmi domluvit. Otec se přestěhoval také, aby byl svým dcerám nablízku.
Na opatrovnických soudech soudí hlavně ženy, otcové cítí nespravedlnost |
Poté matka podala návrh na svěření dětí do své péče. Otec nejdříve požadoval střídavou péči, ale poté svůj návrh změnil na rozšířený styk. Soud v Rychnově nad Kněžnou svěřil děti do péče matky a otci stanovil styk s dcerami následovně: každý sudý týden od pátku do neděle a každou středu a čtvrtek od 15 hodin do 17:30.
Otec ale podal odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Namítal, že by děti v těchto časech pouze převáděl mezi zájmovými kroužky. Soudu navrhoval, že kdyby u něj dcery přespávaly i během týdne, lépe by si u něj děti zvykly.
Krajský soud však rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Podle soudu by se „stěžovatelův požadovaný rozsah styku blížil střídavé péči, pro kterou nezletilé ještě nedozrály“. Podle soudu v Hradci Králové je i doprovázení na kroužky péče o děti a stanovený styk je dostatečný k tomu, aby otec mohl vztah s dcerami rozvíjet a sbližovat se s nimi.
Styk dítěte s rodičem, který jej nemá v péči, i v průběhu pracovního týdne, je zásadně v jeho nejlepším zájmu: https://bit.ly/2LAr73g Stěžovatel je otcem dvou nezletilých dcer. Poté, co se s nimi jejich matka odstěhovala do jiného města, přestěhoval se rovněž a u soudu neúspěšně bojoval nejprve o střídavou péči a posléze alespoň o rozšířený styk. Ústavní soud se však narozdíl od obecných soudů nedomnívá, že by že přemísťování nezletilých mezi školou a kroužky bylo dostatečné pro to, aby stěžovatel s nezletilými rozvíjel svůj vztah, výchovně na ně působil a odstraňoval psychologické bariéry.
Nejlepší zájem dítěte
Otec se obrátil na Ústavní soud, který jeho návrhu naopak vyhověl.
„Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že při rozhodování o styku dítěte s rodičem, který jej nemá v péči, je třeba vycházet z pravidla, že oba rodiče by se v zásadě měli podílet stejnou měrou na péči a výchově dítěte, přičemž styk dítěte s rodičem, který jej nemá v péči, i v průběhu pracovního týdne je zásadně v jeho nejlepším zájmu. Řešení starostí a radostí všedního dne totiž přispívá k prohloubení vztahu a posílení vazby rodiče a dítěte,“ uvedli soudci v nálezu.
Děti mají právo být u líčení, která se jich týkají, řekl Ústavní soud |
Podle Ústavního soudu je vyjádření odvolacího soudu proti závazné judikatuře, která zdůrazňuje, že co největší naplnění rovné rodičovské péče má být cílem rozhodování o úpravě poměrů nezletilých dětí.
„Konstatování odvolacího soudu, že přemísťování nezletilých mezi školou a volnočasovými aktivitami je dostatečné pro to, aby stěžovatel s nezletilými rozvíjel svůj vztah, výchovně na ně působil a odstraňoval psychologické bariéry, je ve vztahu k argumentaci stěžovatele a s přihlédnutím k reálné snaze stěžovatele přizpůsobit svůj život co nejvíce potřebám nezletilých, zcela paušalizující, hraničící se svévolí,“ zakončili ústavní soudci.
Starosti a radosti všedních dnů
Podobný případ řešili soudci Ústavního soudu i letos v květnu. Otec se chtěl s dětmi stýkat i přes týden, a ne jen o víkendech jednou za dva týdny. Okresní i krajský soud jeho požadavek zamítly a přijaly stanovisko, že „by se v daném případě neměl měnit zažitý režim víkendových styků stěžovatele a dětí jednou za dva týdny.“
I otec má právo strávit s dítětem Vánoce, rozhodl v kauze Ústavní soud |
Podle Ústavního soudu je třeba vycházet z premisy, že být spolu znamená pro rodiče a dítě jeden ze základních prvků rodinného života a v nejlepším zájmu dítěte zpravidla je péče a výchova ze strany obou rodičů.
„Provozní režim pracovního týdne je odlišný od víkendových či prázdninových dní a často přispívá k prohloubení vztahu a posílení vazby rodiče a dítěte, pokud spolu mohou trávit nejen volné dny, ale zažívat také rutinu všedních dní spjatou s většími i menšími povinnostmi, starostmi i radostmi a vůbec aktivitami odlišnými od průběhu volných dní,“ konstatoval Ústavní soud. Společné prožívání všedních dní může u dětí i rodičů přispívat k žádoucímu vnímání společného času a stylu jako přirozené části životů, rodinného zázemí a vazeb.
