„Ústavní soud připomněl, že v demokratickém právním státě, v němž jsou si všichni lidé rovni, v žádném případě nelze bez dalšího přikládat větší váhu výpovědím policistů jako vykonavatelů veřejné moci, oproti výpovědím jednotlivců, vůči nimž je veřejná moc vykonávána. To platí zejména v případě jejich konfliktu,“ uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
„Automatické favorizování výpovědí policistů před výpověďmi údajných poškozených by také mohlo zásadně znemožnit potírání tolik nežádoucí nezákonné činnosti policistů, tedy těch, kteří naopak na dodržování zákonů mají dohlížet,“ doplnila.
Incident, kvůli kterému si Vít Hassan odseděl téměř rok ve vězení, se stal 5. listopadu 2013 v Praze. V tramvaji ho bez lístku odhalili revizoři a přivolali policii. Hassan jim na chvíli utekl, ale našli ho v nedalekém křoví. Muž tvrdí, že ho revizor za přihlížení policie zbil, odcizil mu diktafon a z mobilních telefonů mu smazal data (více o incidentu a odsouzení zde).
Vít Hassan
Policie i Generální inspekce bezpečnostních sborů odmítly Hassanovu stížnost. Naopak on sám byl obviněn a nakonec i odsouzen za křivé obvinění.
Ústavní soud uvedl, že důkazy v kauze byly prakticky jen výpovědi zúčastněných. „Jedinými přímými důkazy, jimiž podle soudů byla prokázána nepravdivost stěžovatelových tvrzení, byly svědecké výpovědi zúčastněných policistů a revizorů, které soudy nezpochybnily s tím, že tito svědci vypovídali pod hrozbou sankce v případě křivé výpovědi,“ uvedl Ústavní soud.
Podle verdiktu obecné soudy vůbec nedostály svým povinnostem, ke kterým patří prověřit věrohodnost jednotlivých výpovědí, zejména pokud jsou jediným přímým důkazem. Navíc podle logiky obecných soudu nemohl křivě vypovídat ani Hassan, protože i on byl poučen a věděl, že mu za křivé svědectví hrozí postih.
Hassanův advokát Michal Mazel mimo jiné poukazoval na nezákonný postup městského soudu. Když obvodní soud chtěl nejprve doplnit důkazy, odvolací soud to zrušil. Napsal, že policistům a revizorům má nižší soud prostě věřit, a vlastně mu určil, jak má rozhodnout. „Takto navíc rozhodl, aniž by vůbec tito svědci byli vyslechnuti v hlavním líčení před soudem,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu, který mu tento postup také vytkl.
To však nebylo jediné pochybení. Hassan byl podle Ústavního soudu odsouzen v „rozporu s principem presumpce neviny, zásadou in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného.“ Navíc byl zčásti odsouzen za jednání, které vůbec není trestným činem.
Hassan: Rozsudek přišel za pět minut dvanáct
Vít Hassan je na svobodě od 1. července. „Bylo to za pět minut dvanáct. Ve vězení jsem přežil jen díky víře ve spravedlnost, v Ústavní soud, a pak tomu, že jsem začal cvičit, běhal jsem a dělal kliky,“ uvedl.
Vězení v Ostrově nad Ohří popisuje jako velmi špatnou zkušenost. Spoluvězni mu mimo jiné zlomili nos, silně narazili žebra nebo mu kvůli nim přibyla jizva na tváři. „Už jenom to jméno Hassan v době uprchlické krize není ve vězení dobrá vizitka,“ řekl.
Po celou dobu bojoval s tím, že mu nikdo nevěřil, že je nevinný. Neuspěl u vychovatelů, bachařů, ani u psycholožky. Naopak mu to spíše uškodilo. „Nikoho to nezajímalo,“ uvedl.
Pokud ho soudy, kterým se případ vrátil, osvobodí, počítá s tím, že bude žádat odškodné. „Narušilo mi to vazby s přáteli. Přišel jsem o konkrétní pracovní nabídku,“ vysvětlil.
