Trojici starších žen už inkriminovaný dům v současnosti nepatří, spor o investice v pronajatých prostorách se však táhne stále dál.
Podnikatel původně dostal za přislíbené stavební práce slevu na nájemném. Zamýšlený obchod však nedopadl a muž rekonstrukci ani nedokončil.
„Na obou stranách tak vznikly majetkové ztráty. Najednou tam byly investované peníze, muž však současně prostory blokoval a příbuzné ho tudíž ani nemohly pronajmout nikomu dalšímu,“ objasnila soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Ačkoliv strany uzavřely písemnou dohodu a domluvily se na podmínkách pronájmu, který měl původně trvat celých 15 let, soudy posléze dospěly k závěru, že smlouva je neplatná. Souhlas Národního výboru s pronájmem vlastního majetku, který si musel ze zákona ještě i na počátku 90. let každý pronajímatel vyžádat, si totiž ženy obstaraly až po uzavření obchodu.
Trojici příbuzných nepomohla ani prohlášení, kdy se v jednom vzdaly nároku na doplacení nájemného a v druhém se muž vzdal nároku na náhradu peněz vložených do oprav. Soudy totiž vyhodnotily, že jde o dva samostatné úkony, které nemají charakter dohody a tudíž jsou neplatné. Za nedůvodné obohacení pak ženám uložily povinnost zaplatit muži 7,6 milionu korun.
Chtěla chránit svůj majetek, poslali ji do ústavu. Zastal se jí až Ústavní soud |
„Výsledek byl, že strany se sice v minulosti zjevně dohodly na nájmu a pak se dohodly, jak vypořádají své vzájemné závazky, ale soudy hledaly spíš důvody, proč dohody shledat neplatnými, než jak respektovat vůli účastníků, která v té době zjevně byla projevena,“ vysvětlila soudkyně.
Zdůraznila, že navzdory dlouhodobě prosazované judikatuře Ústavního soudu (ÚS) se obecné soudy ještě i v současnosti často snaží hledat důvody neplatnosti uzavřených smluv, třeba právě jejich různé formální nedostatky, ačkoli by správně měly přihlížet k vůli zúčastněných, obchod v danou chvíli uzavřít.
„V tomto případě jsme řekli, že oba úkony nelze posuzovat odděleně. Je jednoznačné, že smlouva o narovnání, byť ji každý účastník udělal jiným přípisem, byla provedena jako smlouva a musíme ji respektovat a ne najednou jednomu ze dvou účastníků vyhovět jen proto, že shledáme formální vadu, která tam ve skutečnosti ani nebyla,“ vysvětlila Šimáčková.
Seniorce, která Ústavní stížnost podala, tak dal nyní Ústavní soud svým rozhodnutím naději, že spolu s příbuznými žádnou náhradu podnikateli muset platit nebudou. „Obvodní soud pro Prahu 5 by se měl nyní přidržet našeho nálezu a vycházet z toho, že dohoda o narovnání platí,“ uzavřela soudkyně Ústavního soudu.
