Ústa zas na cestách

Zeman nás překvapil pozoruhodnou informací. Verheugen mu důvěrně sdělil, že s Klausem jako předsedou vlády nás do EU nevezmou. Verheugen se ovšem k té informaci nehlásí. Byl by to také podivný komisař, kdyby po kandidátských státech říkal, kdo má kde být předsedou vlády, a kdo ne. Šlo by spíše o létajícího drába. To Verheugen jistě dobře ví a rozumy tohoto typu si nechává pro sebe. Má-li je. Zeman ne. Rád nechává ústa, aby se vydávala na cesty. Náhlost jeho výroků ukazuje, že pokyny k těm cestám dává nejčastěji okamžitý nápad. Prudký záblesk a nazření pravdy. Je správné upozornit českou veřejnost na Klause. Ani do Evropy s ním nedojdeme.

Zeman by se musel peskovat, kdyby tuto závažnou informaci, má ji z první  Verheugenovy ruky, nechal utajenou. Volby se blíží. Zeman se však mýlí, že je to informace proti Klausovi. Je to informace proti Zemanovi. Předseda české vlády přijímá od zahraničního komisaře pokyny, kdo u nás nemá být jeho nástupcem, chceme-li do EU, a neohradí se.

Neodkáže komisaře do jeho přiměřených zahraničních mezí a nepřipomene, že otázku předsednictví vlády v této samostatné republice neřeší nikdo jiný než výsledky zdejších voleb. Nepřipomene ostře, že EU není založena na přeshraničních rozkladech a pokynech o tom, která osoba má kde vládnout.

Zeman se informací o Klausovi postavil do velmi špatného světla. Myslel, že zasolí Klausovi. Vyslal hubu odvážně na cesty a zasolil sobě. Připouští debaty o vládě v této zemi s cizími komisaři - on, předseda vlády zde. To je povážlivé.

Stará česká tradice je žalovat v zahraničí a zasvěceně se odvolávat, co prý tamní velcí páni po nás chtějí. Před touto tradicí Zeman ohnul hřbet. A ještě se k tomu veřejně přiznal. Alespoň že to.