Analýza nejnovějších mezinárodních dat v nové knize vydané v Divizi politiky a praxe při UNICEF, totiž v publikaci zvané A Recovery for All (Zotavení pro všechny), s podtitulem Přehodnocení socioekonomických politik pro děti a chudé domácnosti, dokládá, že velkou část světové populace ohrožuje finanční nedostupnost potravin, pronikavá nezaměstnanost a slábnoucí sociální podpora.
Mnoho lidí, málo práce
V prvé řadě po dvou významných mezinárodních vzestupech cen potravin v letech 2007-2008 a 2010-2011 lidé v bezmála šedesáti rozvojových zemích platí v roce 2012 za místní potraviny v průměru o osmdesát procent víc než před krizí. Ohrožena je tudíž potravinová bezpečnost chudých rodin, které jsou nuceny snižovat kvalitu či kvantitu své stravy.
Dále platí, že trhy práce po celém světě poskytují méně pracovních příležitostí a nižší platy. To zvyšuje výskyt chudoby mezi zaměstnanými, což už se dotklo téměř miliardy pracujících a jejich rodin. Nadto celosvětově dva z pěti pracujících nedokážou najít uplatnění, přičemž oživení na trhu práce dále komplikuje rozbujelá nezaměstnanost mladých lidí, provázená rychlým růstem počtu mladých v produktivním věku (mezi lety 2012 a 2020 se očekává nástup více než miliardy osob do řad světových pracovních sil).
Konečně, při celosvětovém příklonu k úsporám je pod čím dál větším tlakem dostupnost veřejných statků a služeb. V roce 2012 se očekává, že 133 zemí sníží roční výdaje v průměru o 1,6 procenta HDP, přičemž třicet procent vlád prochází nadměrnou kontrakcí (definovanou jako snižování výdajů pod předkrizové hladiny).
Skutečnost je taková, že zatímco svět upřeně sleduje úspory v ekonomikách s vysokými příjmy, rozvojové země uskutečňují svá vlastní rozsáhlá úsporná opatření. Očekává se, že rozvojové země v roce 2012 sníží výdaje v průměru o 1,8 procenta HDP – téměř dvojnásobek oproti jejich vyspělým protějškům, které provádějí korekci o jedno procento. Řada opatření ke snížení výdajů přitom celosvětově neúměrně postihuje chudé.
Čtyři způsoby škrtů
Vyhodnocením 158 nejčerstvějších zpráv Mezinárodního měnového fondu pro jednotlivé země se ukazuje, že vlády zvažují čtyři hlavní typy fiskální reformy:
* V 73 zemích vlády uvažují o snížení objemu mezd či stanovení maxima pro jeho výši, což by snížilo platy pracovníků ve veřejném sektoru, kteří zajišťují nezbytné služby pro obyvatele.
* Vlády v 73 zemích usilují o snížení či zrušení subvencí, včetně těch na potraviny a paliva, navzdory rekordně vysokým cenám potravin v mnoha regionech.
* Škrty v programech sociální ochrany se zvažují v 55 zemích, a to v době, kdy by se vlády měly postarat o zvýšení dávek.
* Mnohé vlády prosazují ještě další strategie ořezávání rozpočtu, například zvýšení daní ze základního zboží a služeb, jež spotřebovávají chudí (to se týká 71 zemí), což může dále oslabit ekonomickou aktivitu.
Tyto reformy mohou mít vážné a nevratné důsledky, zejména na kojence a malé děti. Domácnosti po celém světě zažívají rostoucí měrou hlad a podvýživu, zhoršující se zdravotní výsledky, nižší školní docházku, vyšší míru dětské práce a domácího násilí a větší citlivost vůči budoucím šokům. Zároveň sílí společenský neklid, neboť lidé ztrácejí důvěru ve vlády a veřejné instituce. Ostatně občané zemí s vysokými i nízkými příjmy jsou oběťmi krize, kterou nezapříčinili.
Možná obrana proti recesi
Současná krize ovšem také přináší příležitost k novému uvažování o socioekonomických politikách. To vyžaduje upuštění od krátkozrakého lpění na minulosti, která tolika lidem upřela slušné živobytí; namísto toho je potřeba opřít rozhodování v makroekonomické a fiskální politice o jejich potenciál rozvíjet lidský rozvoj a růst přinášející zaměstnanost.
Navzdory tvrzením, že na investice zaměřené na zlepšení životů dětí a chudých domácností chybí peníze, zejména za současného období globální korekce, tvůrci politik ve skutečnosti mají určité možnosti, dokonce i v nejchudších zemích.
Existuje šest obecných metod, jimiž by vlády mohly najít dodatečný fiskální prostor, a všechny mají podporu politických prohlášení Organizace spojených národů: změna alokace výdajů, zvýšení příjmů z daní, lobbing za vyšší objem pomoci a transferů, čerpání z fiskálních a devizových rezerv, půjčky a restrukturalizace současného dluhu a zavedení vstřícnějšího makroekonomického rámce.
Tvůrci politik musí zvážit škálu možností financování, již mají vlády všude na světě k dispozici, aby posílili tolik potřebné investice do růstu náročného na pracovní síly, do potravinové bezpečnosti, sociální ochrany, zdraví a dalších nezbytných veřejných služeb.
Souběžné zavedení fiskálních úspor v zemích po celém světě vede globální ekonomiku do recese, což si vybere lidskou daň, která postihne jak země s vysokými příjmy, tak rozvojové země. Je načase, aby světoví lídři současnou metlu nezaměstnanosti, potravinové nejistoty a úsporných šoků proměnili v pozitivní spirálu, která podpoří rozvoj a prosperitu pro všechny lidi. Jedině inkluzivní zotavení je proveditelné; je nutnou podmínkou sociální a ekonomické spravedlnosti.
Isabel Ortizová je vedoucí Divize politiky a strategie UNICEF. Matthew Cummins je specialistou UNICEF na sociální a hospodářskou politiku.
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.