A to i přes to, že na sebe musí dávat pozor víc než jiné děti. Po oddělení jim totiž zůstaly zdravotní potíže. Na ty si ale holčičky podle své matky Melity Tóthové zvykly a naučily se s nimi žít.
"My si můžeme vybrat, že když už nemůžeme, tak nemusíme cvičit, ale já stejně cvičím dál. Nejsem nějaký úplně jiný člověk," vysvětluje Lucia. Tělocvik má ze školních předmětů nejradši i Andrea, která má o něco větší zdravotní problémy než Lucia a musí kvůli nim pravidelně brát léky.
Sestry chodí do církevní školy v Rožňavě, kde jim podle matky hrozí kvůli menšímu počtu spolužáků ve třídě i menší riziko úrazu. Nehledě na snahu o normální život totiž pořád musí být opatrné, aby si neublížily. Děvčata jsou pod pravidelným dohledem lékařů a v dospělosti je možná čekají další operace.
Po škole se dvojčata učí hrát na klavír a na citeru a chodí do pěveckého kroužku. Panenky už vyměnily za počítač nebo společenské hry. Donedávna je maminka oblékala stejně, teď už si ale prý začínají samy vybírat, co si která vezme na sebe.
Lucia a Andrea se narodily císařským řezem v nemocnici svaté Barbory v Rožňavě. Byly srostlé pánevní kostí, což zanechalo trvalé stopy i na některých vnitřních orgánech. Dívky oddělil po vyšetření v Praze tým profesora Jaroslava Simana v bratislavské dětské fakultní nemocnici. Později se na Slovensku narodila siamská dvojčata ještě v dubnu 2007 a začátkem prosince 2009. Ani jedno z dětí však oddělení nepřežilo.
