Američan Stan Dube si před nasazením 27. pěchotní divize na bojiště druhé světové války krátil čas zcela nebojovou činností – jeho koníčkem byla kresba, a tak se během umístění své jednotky na Havaji jal vyhotovit sadu portrétů ostatních vojáků. Na sedmnáct tužkou či uhlem načrtnutých tváří však po válce dlouho sedal prach na půdě Dubeho domu.
Až loni kresby objevil Dubeho syn Ira. A rozhodl se, že se neznámé vojáky pokusí vypátrat. „Tito lidé by nikdy neměli být zapomenuti. Když se dívám na kresby svého otce, vidím na nich hrdiny,“ popsal svou motivaci 61letý Ira, sám vysloužilý voják žijící v Coloradu.
Jeho otec, který zemřel v roce 2009, studoval před vypuknutím druhé světové války architekturu ve městě Syracuse. Když Spojené státy vstoupily do války, byl povolán k armádě. Práce s tužkou se však vzdát nechtěl, a tak se v roce 1943, kdy byla jeho jednotka umístěna na Havaji, začal cvičit v kresbě vojáků, s nimiž narukoval.
Většina jeho výtvorů z té doby jsou portréty mladých mužů, hledících kamsi do dáli. Dube na nich nezachytil nic než obličeje modelů, pečlivě však vyobrazil jejich výraz ve tváři a oči. Všechny kresby navíc opatřil datem. Na tři z nich se pak kromě autora podepsali i vyobrazení vojáci – Kenneth Reid, Joseph Joner Kratky a Joe Orbe.
Kresby zamířily do muzea
Pátrání po těchto třech vojácích tedy bylo pro Iru nejjednodušší. Zjistil, že příbuzní Kratkeho a Orbeho žijí v New Yorku. Kratky zemřel v boji o ostrov Saipan v Tichém oceánu v roce 1944, Orbe válečnou vřavu přežil, zemřel však v roce 1974. Příbuzné Reida Ira dosud nenašel. Vzhledem k praxi odvodů Dube mladší věří, že většina členů jednotky pocházela z New Yorku.
Veteráni z USA se vrací do Vietnamu. Hledají odpuštění za válečná zvěrstva |
I s ohledem na to daroval Ira všechny kresby vojenskému muzeu v tomto americkém velkoměstě. Některé dostaly prostor přímo v galerii, zbylé na internetových stránkách muzea, jehož ředitel doufá, že některý z návštěvníků na kresbách pozná svého blízkého nebo dávného spolubojovníka.
Bitvy o ostrov Saipan se účastnil i dnes 94letý Wilfred „Spike“ Mailloux. Také on zamířil do muzea s nadějí, že by mohl některého z vojáků poznat. Bohužel se tak nestalo. „Je to už strašně dávno. Byli jsme tehdy ještě mladí zobáci,“ řekl reportérům agentury AP.
