Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvExšéf Americké sociologické asociace učil ve Wisconsinu, odkud jej nepřetáhla ani univerzita v Berkeley. Zemřel v 71 letech 23. ledna v přítomnosti rodiny v Milwaukee. Na konci ledna o něm vyšly nekrology v americkém deníku The New York Times a francouzském listu Le Monde. Ten jeho blog označil za „poslední lekci“.
Autor 15 knih a stovek článků se rozloučil se světem opět psaním. Blog zaplňoval takřka denně kvůli lidem, kteří se po celém světě zajímali o vývoj jeho zdraví.
Neskrýval ale, že to dělal i kvůli sobě – psaní vždy miloval a nyní pro něj získalo i terapeutickou funkci. Navíc jej už netlačily termíny. „Budu psát, když budu moct,“ oznámil 23. dubna 2018 krátce poté, co se dozvěděl diagnózu.
Wright nakonec zanechal desítky tisíc slov, často osobních a emotivních. Zároveň nabídl filozoficky laděné všelidské poselství.
Informoval o svých problémech, které zahrnovaly infekce, zvětšení jater, nechutenství, zácpu, zhoršení sluchu, chronickou únavu. V příspěvku z 3. prosince ohlásil, že si oholil vlasy ještě před tím, než jej o ně mohla připravit chemoterapie.
Zvěčnil také, jak diktoval dopis vnoučatům. Zavzpomínal, že málem zemřel už v listopadu 2015, kdy jel na kole a srazilo jej auto.
Lidem otevřel svůj dům i nemocniční pokoj
„Vzdal jsem se snah koordinovat návštěvy, protože se to pro mě stalo příliš komplikované, a prostě řekl lidem, ať chodí kdykoliv,“ napsal 17. ledna z nemocnice.
Výslovně ocenil návštěvu 25 bývalých i současných studentů, včetně muže z Tchaj-wanu, kterého učil v 80. letech a jenž přivedl své dvě dcery. „Na konci odpoledne jsem seděl v invalidním křesle v blízkosti dveří do svého nemocničního pokoje a studenti jeden po druhém ke mně poklekávali, aby se rozloučili. Bylo to pro mě opravdu krásné a hluboce smysluplné,“ uvedl.
Myslitel tisíciletí i otec komunistické diktatury. Marx slaví 200 let |
Ještě 13. ledna napsal rozsáhlejší úvahu o laskavosti a štědrosti. Uvítal, že mu lidé připisují tyto vlastnosti. Nechápal ale, proč někdy naznačují, že jejich projevování muselo být spojené se sebeobětí.
Wright sdělil, že díky druhým a vstřícnosti k nim měl sám radostnější život. Dokumentoval to na svém „velkém domě s volnými pokoji,“ ve kterých často nechával bydlet různé lidi. To prý nebyla oběť, ale příspěvek k vytváření komunity i větší smysluplnosti vlastního života.
„Jedním z úkolů transformace a sociální emancipace je vytvoření světa, v němž bude pro lidi jednodušší být laskaví a štědrý,“ dodal.
Bez lásky není nic
„Mé dcery mi daly nádherný dárek a zorganizovaly své životy tak, aby se mnou mohly zůstat, dokud nezemřu. To skutečně přináší ohromnou radost. Jsem smířen se situací a přijmu věci, jak přijdou,“ napsal 7. ledna s tím, že lékaři předvídají, že se jednou neprobudí.
V prosinci 2018 upozornil, že nechce, aby se jeho knihovna rozprodala. Uvítal, že mnoho z jeho knih putuje ke studentům.
V rodišti Karla Marxe vztyčili jeho sochu, do odhalení ji budou hlídat |
V této době také zveřejnil úvahu o autentickém a umělém štěstí. Kriticky v ní zmínil „průmysl štěstí“ a „komercionalizaci snadných způsobů, jak být šťastný, od rekreačních drog po hyper-konzumerismus“.
„Mám pevnější víru v lásku, kterou zažívám ve světě než ve svou kritiku kapitalismu. Jestli je láska falešná, není nic, nic,“ poznamenal 12. prosince.
„Nesouhlasím s Gramsciho aforismem o optimismu vůle a pesimismu rozumu. Bez určitého optimismu rozumu by nebylo možné udržet optimismus vůle. Navíc je příliš snadné být pesimistou – v tom není intelektuální výzva. Optimismus vyžaduje práci!,“ napsal 9. prosince v reakci na meziválečného italského marxistu Antonia Gramsciho, dlouhodobě vězněného fašisty.
Třídy nezmizely. Ani konflikt mezi nimi
Na smrt Wrigha reagovali na Twitteru například islandská premiérka Katrín Jakobsdóttirová a bývalý vůdce britské opoziční Labouristické strany Ed Miliband.
Po zvolení odbornou obcí stál Wright v letech 2011 až 2012 v čele Americké sociologické asociace. Před skonem stačil dokončit knihu, která vyjde letos pod názvem Jak být antikapitalistou pro 21. století.
Marx, kachničky a hrníčky. Suvenýry kritika kapitalismu jsou skvělý byznys |
Wright se proslavil rozpracováním marxistického konceptu třídy a obhajobou třídní analýzy. O manažerech například tvrdil, že se podílí na kontrole a vykořisťování pracujících, ale sami jsou kontrolováni a vykořisťováni vlastníky kapitálu.
Nastínil i alternativy ke kapitalismu, jehož překonání viděl i v myšlence všeobecného základního příjmu. Ten by měli od státu automaticky dostávat všichni dospělí občané bez ohledu na svou ekonomickou situaci.
Wright podporoval i „participativní rozpočty“, v rámci kterých lidé sami rozhodují, na co vynaloží část veřejných peněz. S těmito rozpočty mají v omezené míře zkušenosti i česká města, například Brno, Žďár nad Sázavou, Děčín či okresy Prahy a Ostravy.
Určitou realizaci levicové utopie spatřoval v internetové encyklopedii Wikipedii, která je dostupná všem zdarma a vytvářejí ji neplacení editoři. Wikipedii přirovnal k pracovním družstvům a komunitnímu pozemkovému vlastnictví.
Nenechal se přeplatit
Od roku 1976 učil Wright až do konce života na původně ne až tak prestižní univerzitě ve Wisconsinu. Byl magnetem pro studenty a jeho přednášky vyhledávali i lidé, kteří se k marxismu nehlásili, připomněl The New York Times.
Marx jako komiksová postava. Čína uvádí nový seriál o velkém mysliteli |
V roce 1987 se jej pokusila přetáhnout slavná univerzita v Berkeley, kde Wright získal doktorát. Wisconsin si chtěl Wrighta udržet a připravoval mu „neodolatelnou“ nabídku.
Wright ale svého zaměstnavatele překvapil tím, že nemínil vyjednávat o platu. Jeho jediným přáním bylo zřízení sociologického centra, které bude útočištěm hostujících profesorů. Tak vzniklo později vlivné Havens Center for Social Justice (Havensovo centrum pro sociální spravedlnost).