V koloniích vzrůstala nespokojenost s britskou nadvládou, především s placením daní a cla. Ačkoli kolonie přispívaly do společné pokladny, neměly zastoupení v anglickém parlamentu.
Za počátek amerického boje za nezávislost, jehož ústřední postavou se stal generál a budoucí první americký prezident George Washington, jsou považovány první srážky britských královských jednotek s místními osadníky v Lexingtonu a Concordu v dubnu 1775. Britská vojska tehdy utrpěla značné ztráty při pokusu zmocnit se arzenálů koloniální milice.
Deklaraci přijalo zprvu dvanáct kolonií: Massachusetts, New Hampshire, Rhode Island, Connecticut, New Jersey, Pennsylvánie, Delaware, Maryland, Virginie, Severní a Jižní Karolína, Georgia. New York připojil svůj souhlas o několik dnů později.
Ačkoli se Den nezávislosti improvizovaně slavil ve Filadelfii už první rok po vyhlášení nezávislosti, ve velkém se začal oslavovat až po válce s Anglií v roce 1812. Od té doby se začal spojovat vlastenecký duch Dne nezávislosti s ideály demokracie. Svátek se mezitím stal dnem rodiných setkání, pikniků, opékání masa na přenosných grilech, průvodů a koncertů. Ve všech větších městech každoročně vrcholí ohňostroji. Tradičním úkonem během oslav je též udělování občanství.
Právě s 4. červencem je v historii USA spojeno mnoho veřejných událostí: v roce 1817 byla zahájena stavba kanálu Erie, o devět let později začala výstavba první železnice v zemi (mezi Baltimore a Ohiem), v roce 1850 byl položen základní kámen Washingtonského památníku nebo v roce 1946 USA uznaly nezávislost Filipín.
Kromě veselí zažily USA v Den nezávislosti také smutek. Ve stejný den v roce 1826 zemřeli tři z prvních pěti amerických prezidentů - John Adams (v úřadu 1798-1801), Thomas Jefferson (v úřadu 1801-1809) a James Monroe (v úřadu 1817-1825). Slavit narozeniny ve stejný den jako USA se poštěstilo třicátému americkému prezidentovi Clavinu Coolidgeovi, jenž vykonával úřad v letech 1923-1929.
