Šlo o pravidelnou zkoušku spolehlivosti mezikontinentálních nosičů jaderných zbraní (ICBM), které americké letectvo plánuje dlouho předem. Tato byla od loňského února druhá z celkem čtyř chystaných.
Kalendář takového testování je obvykle nalinkován na tři až pět let a důkladné přípravy na každou konkrétní zkoušku v podobě odpálení rakety začínají nejméně půl roku předem.
Raketa Minuteman III „vyzbrojená“ senzory a záznamovými zařízeními odstartovala z úterý na středu krátce po půlnoci tichomořského času z Vandenbergovy základny v Kalifornii.
Urazila přes 6 700 kilometrů a dopadla u atolu Kwajalein v oblasti Marshallových ostrovů.
„Test není reakcí na světové události nebo regionální napětí,“ uvedlo v oficiálním prohlášení americké letectvo s tím, že nešlo ani o zcela tradiční provozní zkoušku, ale o vývojový test. Data zaznamenaná z letu totiž budou použita k ověření letové způsobilosti některých nových náhradních součástí raketových nosičů, které mají zajistit jejich životnost ještě minimálně další dekádu.
MinutemanPrvní verze tvořily páteř jaderného odstrašujícího arzenálu už od roku 1962. V posledních letech mají americké vzdušné síly ve výzbroji střely verze LGM-30G. Písmeno „L“ znamená, že je střela umístěna v podzemním silu, „G“ představuje určení k útokům na pozemní cíle a „M“, že jde o řízenou střelu. Pojmenování Minuteman pak odkazuje nejen na označení členů ozbrojených milicí během americké války za nezávislost, ale také na velmi krátkou dobu, za kterou jsou střely připraveny k odpálení. Výrobcem je americký Boeing a cena jedné osmnáctimetrové střely je zhruba 7 milionů dolarů (asi 140 milionů korun). Operační dosah je 13 tisíc kilometrů s přesností zásahu 200 metrů. Střela dokáže vyvinout rychlost až Mach 23, tedy 24 100 km/h. |
„Vývojové testování poskytuje cenné údaje pro pro modernizaci a udržování zbraňového systému mezikontinentálních balistických střel,“ uvedl velitel testovací letky Omar Colbert.
Rakety Minuteman III, které jsou spolu se střelami Trident odpalovanými z ponorek a strategickými bombardéry součástí „triády“ odstrašujícího amerického arzenálu ve výzbroji od 70. let, totiž nezadržitelně stárnou. Neustále modernizační programy jsou tak podle Colberta nezbytné pro zajištění toho, aby byly funkční po celou dobu jejich plánované životnosti.
S jejich udržováním počítá Pentagon do roku 2030. Podle amerického velitelství vzdušných sil pro globální údery je ve výzbroji celkem 400 těchto raketových nosičů schopných nést jaderné zbraně. Rozmístěny jsou v raketových silech kolem Warrenovy základny ve Wyomingu, Malmströmovy základny v Montaně a Minot v Severní Dakotě.
Plán na pořízení nové generace mezikontinentálních raketových nosičů má americké ministerstvo obrany už od roku 2016. Zatím se odhaduje, že nový typ rakety by mohl být postupně zařazován do výzbroje od roku 2027. Náklady na vývoj, zavedení, přezbrojení a padesátiletý životní cyklus jsou odhadovány na 86 miliard dolarů.
O mamutí zakázku se ucházely Boeing, Lockheed Martin a Northrop Grumman. Loni v prosinci letectvo oznámilo, že nový systém ICBM vybuduje posledně jmenovaná společnost, která nakonec podala jako jediná oficiální nabídku.
