Channa (Hana) Newmanová je profesorkou na soukromé univerzitě Point Park ve městě Pittsburgh na severovýchodě Spojených států. O jejím kurzu Bohatí bílí muži zveřejnila v roce 2002 zprávu americká tisková agentura AP. Až šest let poté vydal politolog David Rothkopf knihu Supertřída. A ještě o další tři roky později napsal ekonom Joseph Stiglitz článek o 1 procentu nejbohatších.
Newmanová poskytla iDNES.cz rozhovor v říjnu, kdy přijela do Česka na Pražský festival spisovatelů (PWF).
Jak jde čas s českou a slovenskou komunitou v Pittsburghu?
V roce 2013 jsem ve městě organizovala PWF. Přijela i delegace českého Senátu, připomínalo se 95. výročí podpisu Pittsburské dohody (pomohla vzniku Československa – pozn. red.). Tehdy jsem byla v kontaktu s českou i slovenskou komunitou. Dnes jsem s českou komunitou ve styku velmi málo, ale mám v ní přátele. Češi, kteří se v Pittsburghu usazují v současnosti, jsou hlavně lékaři, počítačoví odborníci či obchodníci. Mají klub a dělají pikniky.
Slovenská komunita je větší, ale starší. Také provozuje klub a na Pittsburské univerzitě se učí slovenština. Slováci přicházeli v meziválečném období a stávali se většinou dělníky. Soustředili se v okolí oceláren. Úpadek tohoto průmyslu před mnoha lety ale negativně poznamenal i slovenskou komunitu. V Pittsburghu sídlící ocelářská firma U.S. Steel nyní působí na Slovensku, protože je tam levněji. To je ironie.
V Pittsburghu hrál hokej Jaromír Jágr. Pamatují si ho tam?
Obyvatelé Pittsburghu mají rádi sport a obzvlášť hokej. Když tam někomu řeknete, že pocházíte z Česka, obvykle si vybaví Jágra. Takže ano, stále si ho pamatují. Mě sport nezajímá. Ale kolem roku 1989 jsem navštívila Česko a projížděla Kladnem (Jágrovo rodiště – pozn. red.). Vzpomínám si, že jsem viděla časopis s Jágrem a jeho babičkou na titulní straně. A pak se objevil v Pittsburghu. Zábavný. Mimochodem, ten časopis mám dodnes.
Pár miliardářů vlastní tolik co půlka planety |
Proč jste přišla s kurzem Bohatí bílí muži?
Nesouhlasím s módním zdůrazňováním identit, které plodí akademickou i společenskou roztříštěnost. Narážím na všechny ty katedry afroamerických studií, hispánských studií, židovských studií, LGBT studií atd. Já se zaměřuji na třídu, gender a v menší míře i rasu, to jsou nejdůležitější sociologické kategorie. Veřejná debata je posedlá menšinami, přitom ale přehlíží menšinu bohatých bílých mužů, kteří vládnou světu.
Jaké reakce kurz vyvolal?
Byl senzací, protože vznikl před tím, než se začalo široce mluvit o horním 1 procentu. Když se v roce 2011 objevilo hnutí Okupujte Wall Street, nějaký novinář si na kurz vzpomněl a volal mi, jestli ho stále učím. V roce 2002 se o kurz zajímal hlavně pravicový tábor. Informoval o něm konzervativní deník The Washington Times. Levicová média nikoliv, což je velmi zajímavé.
Samozřejmě zazněla i obvinění, že jsem komunistka a nenávidím USA. Bránila jsem se tím, že musíme pochopit strukturu společnosti. Kurz je neutrální, nehraje na emoce, jde v něm o analýzu a aplikaci teorií. Prostě popisuje mocenskou elitu. Hodnotící soudy nechávám na studentech.
Inspiroval vás francouzský sociolog Pierre Bourdieu, jehož překládáte?
Překládala jsem jeho články a ve většině otázek s ním souzním. Jeho kniha Nadvláda mužů je velmi důležitá a koresponduje s mým kurzem. Inspirativní jsou ale i jeho práce o reprodukci nerovností, různých formách kapitálu, symbolickém násilí a tyranii trhu. Nejvíc se ale opírám o amerického sociologa Charlese W. Millse a jeho knihu Mocenská elita. Mills mluví o mocenské pyramidě, na jejíž vrchol umístil lídry z politiky, ekonomiky i armády.
Dick Cheney byl jako padouch z Hvězdných válek, vzpomíná Bush |
Znáte někoho z elity osobně?
Ne, ani zprostředkovaně. Na kurzu mluvíme o lidech jako Bill Gates (zakladatel Microsoftu – pozn. red.) či Dick Cheney (bývalý viceprezident USA – pozn. red.). Studenti musí o jimi zvoleném bohatém bílém muži napsat seminárku. Také mají za úkol podívat se na nějakou elitní organizaci, třeba klub, nadaci nebo think tank.
Co je na elitě nejpřekvapivějšího? A udrží své postavení?
Překvapivého není nic. Je to velmi jednoduché – mají moc a peníze a chtějí si je udržet. A udrží si je, když ostatní zůstanou ignoranty. Jedinou nadějí je vzdělání - uvědomění si, že ti na vrcholu potřebují ty dole, ale opačně to neplatí. Nemusíme žít v pyramidě, ale v jakémsi kruhu. I tak lze chápat socialismus.
Socialismus je opět sexy. Mládež rehabilitovala zestátnění i třídní boj |
Vy jste socialistka?
V jistém smyslu ano. A také feministka a ateistka. Ale upřednostňuji označení humanistka. Jde mi víc o životní filozofii než ideologie. Vážně si myslím, že v rovnostářské společnosti zmizí mnoho předsudků včetně misogynie. Protože do značné míry zmizely v izraelských kibucech. Žila jsem po válce v Izraeli a hodně mě to ovlivnilo. Byl tam skutečný socialismus – solidarita a rovnost. Ani policista nestál nade mnou. Pamatuji si, že jsem jezdila na kole a policista mi něco řekl a já mu v podstatě odsekla. V USA by vás za to hned zadrželi.
To ale asi není tím, co vám na Spojených státech vadí nejvíc…
V USA vítězí sociální darwinismus, takže pro méně majetné je to špatná společnost. Kolem 50 milionu Američanů žije v chudobě, další miliony jsou ve vězení. Řada mladých lidí byla vychována bez lásky. V Česku máte mnoholetou rodičovskou dovolenou, což může snižovat počet sociopatů, kterých je v USA hodně. Protože vyrůstali v rozpadlých rodinách, s málo penězi, špatným jídlem a špatnými školami.
Kolik stojí školné na vaší univerzitě?
Point Park není zdaleka tak prestižní jako Harvard nebo Princeton. Přesto stojí školné kolem 22 000 dolarů (503 000 Kč) ročně. Na to běžní lidé nemají, takže si musí brát půjčky. Některé jsou vládní, ale i ty mívají vysoký úrok. Absolventi ale jen někdy dostanou výnosné pozice, stává se, že pracují i jako číšníci. A splácejí dluhy. V USA je přitom tolik peněz, vzdělání by mohlo a mělo být zdarma. Jenže elita na jeho zpoplatnění vydělává.
Clintonová hlasovala pro válku v Iráku, připomněl Sanders |
Proč jste volila pravicového Trumpa?
Republikána Trumpa nemám ráda, ale nepřála jsem vítězství demokratce Hillary Clintonové. Ta je víc nakloněná imperialismu a válkám. Kdyby byla nyní prezidentkou, USA by už určitě napadly Írán a možná i Venezuelu. A pro mě je odmítání útočných válek zásadním hlediskem.
Jinak demokraté jsou často také spíše pravicoví. Skutečná levice v USA chybí nebo paběrkuje. Máme nesmírně drahé léky. Republikán George W. Bush zakázal úředníkům vyjednávat s firmami o cenách. Demokrat Barack Obama to nezměnil. Takže špatné jsou obě strany a činy se mnohdy moc neliší. A volební systém brání prosazení jakékoliv třetí strany.
Co si myslíte o hnutí Me Too?
Není pochyb, že muži zneužívají ženy. Musíme ale pochopit, jak je to možné. Když ženy chtějí nějakou práci nebo cokoliv, co přidělují muži, bude se to stávat, dokud se nezmění mocenská struktura. Me Too ale zůstává na povrchu, na úrovni jednotlivců a přehlíží systémové kořeny problému.
Roger Waters pokračuje v kampani proti Izraeli. Napsal dopis rockerům |
Jakým jiným tématům se věnujete?
Antisemitismu, protože opět sílí, což je nebezpečné nejen pro Židy. Hájím teorii nového antisemitismu, tedy názor, že antisemitismus se nyní často maskuje jako kritika Izraele. Jsem silně proti hnutí BDS, které žádá bojkot Izraele. Přes BDS se vrací staré antisemitské stereotypy. Židé se prý stali z utlačovaných utlačovateli a kolonizátory. Přitom strana izraelských Arabů skončila v posledních volbách třetí nejsilnější. Je naprosto scestné říkat, že v Izraeli je apartheid, ale přesto to slyšíte.
Učím i předmět s názvem Předsudky: ženy, Židé a černoši. Chtěli, abych Židy z té trojice vypustila, protože prý nejsou jednoznačnými oběťmi. Mají přece moc ve finančnictví a v Izraeli jsou spíš pachateli, zaznělo. Po tom, čím prošla moje rodina, nejsou Židé oběťmi? Po nedávných útocích na synagogy v Pittsburghu a Halle? To je odporné.
Čím prošla vaše rodina?
Mám předky židovského původu. Řada z nich byla obuvníky. Rodiče se ale považovali za Čechy. Mluvili česky a nevyznávali judaismus. Před Hitlerem utekli s příbuznými z Ostravy pěšky do Polska. Skončili ve městě, které si Hitler se Stalinem v rámci dělení Polska rozpůlili. Část předků pak chytili nacisté a zabili v koncentrácích. Rodiče a strýce zajali Sověti a poslali na nucené práce.
OBRAZEM: Stovky dobrovolníků si zopakovaly památnou bitvu u Sokolova |
Jak jejich anabáze pokračovala?
Když je Němci napadli, Sověti propustili Čechoslováky i Poláky. Otec se strýcem se přidali k jednotkám generála Ludvíka Svobody, kterého otec osobně poznal. Já se narodila v Buzuluku, kde měly Svobodovy oddíly základnu. Strýc Arnošt Schudmak byl zraněn v bitvě u Sokolova (na Ukrajině - pozn. red.) v březnu 1943. Nacisté ho pak zavraždili v nemocnici v Charkově. Otec se přímých bojů nezúčastnil, zajišťoval organizační práce.
A co vás zavedlo do Izraele a Spojených států?
Po válce rodičům našli byt v pražském Podolí – poblíž hřbitova. Otec ale tušil, že se komunisté chopí moci. Možná se k němu dostali i nějaké informace od zasvěcenců. On byl i kvůli zajetí v SSSR antikomunista a neměl Moskvu rád. To spolu s židovstvím bylo velké riziko, takže rodiče v roce 1948 podruhé emigrovali. Tentokrát přes Itálii do Izraele.
Tam jsme rok žili ve stanu, než se pro nás objevil byt poblíž Haify, kde jsem chodila do školy a poznala lidi z kibucu. Otec provozoval malou továrnu na mýdla, byl nezávislý a nechtěl se podrobit státu a převládající mentalitě kolektivismu. Přizpůsobení rodičům komplikovala i jejich zakořeněnost v evropanství. Matka měla navíc sestru v USA a přála si být s ní. Takže jsme kolem roku 1958 přesídlili do USA. Já teď nicméně zvažuji, že se vrátím do Česka.
Starosta Pittsburghu hovoří o střelbě na Židy (video z 29. 10. 2018):
