Jak v posledních dnech spekuluje americký tisk, stratégové kolem prezidenta Bushe se zřejmě rozhodli ustoupit Severní Koreji v některých jejích požadavcích, aby tak rozhýbali stagnující rozhovory o jaderné krizi na Korejském poloostrově.
Není pochyb o tom, že na jejím mírovém vyřešení a celkovém uvolnění napětí mají Spojené státy eminentní zájem. Jednat s nevyzpytatelným Pchjongjangem, to dá pořádně zabrat. Předminulý týden se o tom Američané přesvědčili na šestistranných rozhovorech v Pekingu, které skončily bez jakéhokoli hmatatelného výsledku.
Málokdo navíc tuší, co Severokorejci vlastně chtějí, neboť neustále mění svou rétoriku. Jednou přijdou se vstřícným návrhem, aby vzápětí pohrozili zkouškou svého údajného jaderného arzenálu.
Podle analytiků je jedním z hlavních motivů schizofrenního konání KLDR její obava, že by mohla být Spojenými státy napadena podobně jako Irák. Proto ty výhrůžky možným použitím atomových zbraní, proto ono tvrdošíjné lpění na podpisu smlouvy o neútočení s Washingtonem.
Alternativou je jen válka
Američané mají v podstatě jen dvě možnosti: buďto se Severokorejci zrušení jejich jaderného programu dojednat - a to si dost dobře nelze představit bez jisté vstřícnosti nebo ho zlikvidovat silou.
Zdá se, že v současné složité situaci není pro Bushovu administrativu válka se Severní Koreou alternativou. A to hned z několika důvodů: Spojené státy mají "na krku" válku s terorismem, v postsaddámovském Iráku se jim nedaří zdaleka tak, jak se předpokládalo, "rating" Spojených států ve světě klesá.
Kvapem se navíc blíží nové klání o prezidentské křeslo. A v neposlední řadě - Severní Korea není Irák. Vojenský střet s ní by si podle analýz Pentagonu mohl vyžádat až několik milionů životů. Sečteno a podtrženo: přinejmenším do zvolení nového prezidenta se Spojené státy do války nepohrnou. A nejspíš ani potom ne.
Zůstává tedy jediná možnost jednat. Koneckonců, pokud by se Bushovi podařilo ještě do voleb přesvědčit Severní Koreu, aby zastavila jaderný program a pod dohledem zahraničních zbrojních inspektorů demontovala veškerá výrobní zařízení, mohl by mu tento úspěch zajistit další čtyři roky v Bílém domě.
To však jistě tuší i v Pchjongjangu, proto se dá očekávat, že jednání budou neobyčejně tvrdá. Na druhé straně, pokud by nyní Spojené státy nabídly například obnovení diplomatických styků, bezpečnostní záruky či jiné ústupky, jak se z dobře informovaných míst proslýchá, nebyla by to žádná ostuda.
Účel světí prostředky, o tom Američané vědí své. A pokud by se tak podařilo eliminovat značné nebezpečí, které jaderná Severní Korea představuje nejen pro asijsko-pacifický region, nikdo světovou supervelmoc za "změkčení" strategie jistě kritizovat nebude. Ostatně řada zainteresovaných států - Rusko, Čína, Jižní Korea - po něčem takovém volá.
