Říká se, že za chyby se platí. U českých úředníků je to však zřejmě jinak. Úředníci a také politici svými chybami způsobili státu v posledních pěti letech škodu 944 milionů korun. Tyto peníze musely být vyplaceny na různých odškodněních, pokutách a náhradách.
Organizace Kverulant oslovila celkem 115 institucí veřejné správy. Podrobné informace o náhradách za škody a pokutách způsobených zaměstnanci podalo 107 z nich. A více než osmdesát institucí uvedlo, že ve sledovaném období muselo platit.
Vůbec nejvíc za chyby státních úředníků zaplatilo ministerstvo zemědělství, a to celých 247 milionů korun.
„Lidé nám v anketě uvedli, že by úředníci měli za svoje selhání platit všechno ze sta procent. To by byl ale extrém. My jsme se teď však dostali do druhého extrému, kdy úředníci zaplatili jen sedm desetin procenta způsobených škod,“ řekl ředitel Kverulantu Vojtěch Razima.
„Je alarmující, jak zřídkavě úředníci za svá pochybení pykají. To, zač v soukromém sektoru mnohdy padají hlavy, případně dokonce kvůli čemu nastávají bankroty, to úředníkům prochází prakticky bez mrknutí oka,“ rozhořčil se nad analýzou hlavní ekonom společnosti Czech Fund Lukáš Kovanda.
Úřednici hrozí vězení a zaplacení voleb, neodvolala kandidaturu |
„Pokud pracujete u zaměstnavatele, kde je standardem zametání škod pod koberec, pak není divu, že se začnete podle toho chovat,“ doplnil to Marek Zelenka ze spolku Oživení, který se zabývá problematikou střetu zájmů, korupce a transparentnosti veřejného sektoru.
I když je miliarda hrozivé číslo, je potřeba přiznat, že do toho spadají i pokuty, které jedna státní organizace vyměří druhé. Peníze se tak jen přesypou z jednoho veřejného měšce do druhého. Na to se také úřady – například ministerstvo zemědělství – často odvolávají, když vysvětlují, proč nedaly svým pracovníkům žádnou sankci. Mnohem častější reakcí však je, že úřad není schopen dohledat konkrétního člověka, který za pochybení může.
Pokuta za losovačku
Proč ale mezi ministerstvy najednou tak vyčnívá město Karlovy Vary? Může za to jedna jediná astronomická pokuta za notoricky známou „karlovarskou losovačku“, kdy se vybíral stavitel karlovarské KV Areny a administrátor zakázky tak dlouho šmátral v osudí, až vybral zjevně označeného soutěžitele.
Karlovarská losovačka: Vytáhnout dva lístky se „správnými“ jmény firem trvalo více než půl minuty.
Finanční úřad za to městu udělil sankci za porušení rozpočtové kázně. V jednu chvíli se dokonce mluvilo o pokutě 300 milionů korun. „Nakonec město v roce 2016 uhradilo částku 72,7 milionu korun za podvodsamotný, související penále a úrok z posečkání, za porušení rozpočtové kázně při výstavbě Výstavního, sportovního a kongresového centra,“ uvedl mluvčí karlovarské radnice Jan Kopál. Chyba v tomto případě nepadá na úředníky, ale na zastupitele, kteří zakázku schválili. Ale ani ti za to nenesou žádnou odpovědnost.
„Domnívám se, že v tehdejší době ještě nebylo považováno za možné trestně stíhat rozhodnutí kolektivního orgánu, pokud nebyl přímo prokázán úmysl,“ dodává Kopál.
Největší díl pokut a odškodnění padá na hlavu ministerstva zemědělství, ale tady i šéf Kverulantu Razima vyjádřil určité pochopení, protože se často týkaly složitých restitučních sporů a dotací. Mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý popsal, že se jedná třeba o případy, kdy dotace musela být vyplacena dodatečně po skončení dotačního programu.
„Jde o částku přesahující 18 milionů. Stalo se tak většinou proto, že rozhodnutí o neposkytnutí dotace bylo po letech zrušeno správními soudy,“ vysvětlil Bílý. Peníze tak v rozpočtu vypadají jako „odškodnění“. Ministerstvo zemědělství také za svými lidmi stojí. „V těchto případech nelze hovořit o tom, že by se úředníci respektující dosavadní rozhodovací praxi dopustili nějakého pochybení,“ upozornil mluvčí Bílý.
Nejvíc peněz naopak vymohlo od úředníků za jejich chyby ministerstvo pro místní rozvoj.
Nepochybily jsme, tvrdí úřady, které roky vyplácely dávky simulantovi |
Kovanda ale upozornil, že úředníci nemají příliš motivaci své profesní jednání zlepšovat, neboť vědí, že jim za případné pochybení stejně s největší pravděpodobností postih nehrozí. „Alespoň tedy ne ten, jenž by je finančně bolel. Chybovat může každý, ale je třeba mít nastaveny mechanismy, které něčemu takovému podruhé zabrání. A pokud takovéto mechanismy budou funkční, celá tuzemská veřejná správa se bude zkvalitňovat,“ věří ekonom.
Poučení a důslednější vymáhání
Také podle Zelenky z Oživení by se měl zákon dodržovat důsledněji. „Pokud se stala škoda, mělo by to primárně zajímat nadřízené a interní audit. Výsledkem by mělo být jednak poučení propříště, ale také zvážení, zda šlo o systémový problém nebo osobní selhání,“ uvedl.
Hned nato nicméně upozornil, že v praxi je vymožení škody za osobní selhání často ovlivněno střetem zájmů mezi těmi, kdo by měli škodu vymáhat, a samotnými škůdci. „Nadřízený si nevymáháním škody po podřízeném vytvoří luxusní postavení, kdy má zavázaného kolegu. Proto doporučujeme, aby se vymáháním škody vždy zabýval kolektivní orgán. V případě obcí se často nazývá škodní komise,“ doplnil Zelenka.
