Je legitimní, aby se dívka vdala v devíti letech. Většina čistých děvčat se vdá v šestnácti nebo sedmnácti, kdy jsou ještě mladé a aktivní. Mužům nebude více než dvacet. Žena nemá žádnou větší odpovědnost než být manželkou svému choti a smyslem ženiny existence je svatá povinnost mateřství.
Takové a mnohé další rady se objevují v manuálu Ženy islámského státu: manifest a případová studie, který vyšel na jednom z džihádistických webů. Do angličtiny ho přeložila a výkladem opatřila londýnská organizace Quilliam (dokument v angličtině si můžete přečíst zde). Dokument prý vytvořila skupina aktivistek Islámského státu - brigáda Al-Chansáa, která sídlí v syrském městě Rakká.
Žena by podle tohoto dokumentu měla žít sedavý, klidný a stabilní způsob života. Muž je jejím opakem. Jestliže se tyto role smíchají nebo přehodí, lidstvo bude uvrženo do nestability. Podstata společnosti se otřese, základy se rozpadnou a zdi se zhroutí.
Proč zkoumat vrány a zrnka písku?
Správná muslimka podle autorek textu nemůže plnit svou roli nevzdělaná a lhostejná. Vzdělávání dívek by mělo začít v sedmi a skončit v patnácti letech. Nejdříve by se měla vyučovat víra, matematika, arabština a přírodověda. Od desíti let by se dívky měly zabývat kromě víry hlavně tématy, které souvisí se svatbou a rozvodem.
Změny v ArábiiKolébka islámu se mění, mladí Saúdové se ptají po základech víry  |
Ty jsou však jen dodatkem k pletení, tkaní oděvů a vaření. Ve třinácti se výuka zaměří na právo šaría, výchovu dětí a nezbytné základy vědy. Z dějepisu je důležitá jen islámská historie, život proroka Mohameda a jeho následovníků. Na Západě totiž ženy studují zbytečné věci jako „mozkové buňky vran, zrnka písku a tepny ryb“ v nejvyšších horách a nejnižších údolích.
Věda je v dokumentu celkově zbytečným oborem, uznává se pouze to, co je užitečné pro každodenní život. „Jejich podivná studia trvají mnoho let a brání jim ve svatbě. Získané znalosti jim navíc přinášejí jen problémy. Žena by se vysokoškolskými tituly neměla pokoušet dokázat, že je chytřejší než muž,“ píše se v textu, který i s analýzou Quilliamu čítá přes čtyřicet stran.
Pro ženy je dále vždy vhodnější, aby zůstaly skryté a zahalené a udržovaly společnost zpoza svého závoje, radí islamistky. Ženu přirovnávají k režisérovi filmu, který je nejdůležitější osobou snímku, leč zůstává v pozadí. Dokument také uvádí, že odhalování částí těla, které by měly být zakryté oděvem, plastické operace nosu, náušnice v uších, depilace těla a lakování nehtů jsou dílem Satana, který k tomu ženy přemluvil.
Je svatým právem muže, aby mu žena padla k nohám
Žena by neměla opouštět dům ani kvůli modlitbě, jakkoliv je to důležitá součást dne. Jsou jen tři důvody, proč může správná muslimka vyrazit do víru ulice - džihád ve chvílích, kdy je mužů málo, studium víry a záležitosti denní potřeby a povolání lékařky či učitelky. I ženy těchto profesí však musí dodržovat pravidla práva šaría.
Co je šaríaŠaría je systém islámského náboženského práva. Primárně dává věřícímu návod, jak žít podle islámu. Zabývá se vztahem člověka k Bohu a vztahem člověka k člověku, a až sekundárně začaly na základě potřeby chalífátu vznikat právní odvětví regulující vztah člověka a společnosti, jako je například trestní právo. Největší islámské země jako Indonésie, Bangladéš nebo Pákistán, mají nenáboženskou ústavu a právní systém pouze s některými pozůstatky šaríi v rodinném právu. V Turecku je ústava oficiálně sekularizovaná. Saúdská Arábie a Írán udržují šariu jako jediný pramen práva, včetně náboženské policie, kontrolující dodržování zásad daných tímto systémem. Zdroj: wikipedie |
Když už žena musí pracovat, měla by to být práce přiměřená jejím schopnostem a neměla by jí zabírat příliš mnoho času - maximálně tři dny týdně. Velký zřetel je brán v tomto plánu na děti. Žena se musí postarat především o ně, práce je až druhá v pořadí. Že by ženy měly i své zájmy a potřeby, o tom není v dokumentu ani zmínka. Podle islamistek nepřináší touha po rovnoprávnosti žen s muži „nic než trny“. Říkají, že je proti přírodě.
Vinu za selhání dnešních žen ve své přirozené roli však dokument trochu „hází“ i na muže. „Namísto pravých mužů vidí ženy množství těch slabých, kteří neumí nést zodpovědnost ani za svůj dům nebo syny,“ kritizují autorky s tím, že se muži mají o ženu kompletně postarat. „Je svatým právem manželů, aby jim manželka padla k nohám. Dnes je však bohužel málo takových žen kromě těch, nad kterými se Bůh smiloval. Kdyby muži byli muži, ženy by byly ženami,“ dodávají.
Ne všechny části manuálu jsou však z perspektivy západního vidění světa nenávistné nebo nepochopitelné. „Běžný muslim by neměl zneužívat svou pozici k tomu, aby někoho přemohl nebo ranil. Běžný muslim je dobrý a soucítí se slabšími. Neměl by ubližovat ženám a měl by kritizovat ty, kteří to dělají,“ píše se v něm. Často také cituje Korán.
Pokrytecká Saúdská Arábie
Jedna kapitola dokumentu se nazývá „Ženy v Islámském státu - případová studie“. Ta značně propagandistickým způsobem porovnává úroveň života žen v městech Mosul v Iráku a Rakká v Sýrii a ve zbytku světa. Uvádí například, že od dob západního kolonialismu a útlaku ve jménu „svobody, humanity a rovnosti“ se život muslimských žen radikálně zlepšil. Stejný podíl na nespravedlnosti přičítají podporovatelky sunnitského Islámského státu také šíitům.
Reportérky ženské brigády údajně cestovaly do těchto měst a viděly šťastné ženy v černých šatech, které „rozčilují pokrytce a jejich přátele“. Zatímco dříve byly ženy nuceny ukazovat celníkům pas se svou fotografií, dnes po příchodu „božích vojáků“ mohou cestovat zahalené, decentní.
Manuál však tvrdě kritizuje také konzervativní království v Saúdské Arábii. Tvrdí, že ženy jsou tam znásilňovány a za maličkosti odsuzovány bez soudního procesu. Navíc je v zemi údajně nutí žít západním stylem života - s fotkou v pasu a s muži po boku v bankách, obchodech a školách, kde se navíc křesťanští studenti mohou učit spolu s muslimskými. Saúdskoarabské ženy se odhalují v médiích a mohou veřejně publikovat, za což je autorky textu nazývají „padlé ženy“.
