Snímky pořídil Frederick Eugene Ives, vynálezce a průkopník nových fotografických technik, z nichž některé se používají dodnes.
Do San Franciska zavítal několik měsíců po zemětřesení, které město zdevastovalo brzy ráno 18. dubna 1906. Otřesy o síle 7,9 stupně a následný požár připravily tři tisíce lidí o život a na tři sta tisíc dalších o střechu nad hlavou.
Třebaže od katastrofy uplynulo relativně dost času, Ives spatřil obrázek zkázy. Už před ním sice pobořené město zdokumentovaly zástupy fotografů, on ale přivezl svůj vynález, který dal snímkům hned dvě dimenze navíc: barvu a prostorový efekt.
Fotky Ives pořizoval v ulicích nebo ze střechy dodnes fungujícího hotelu Majestic, odkud byl výhled na kilometry daleko. Zachycují pobořené domy i celé ulice, provizorní dřevěné baráky, ale i detaily jako billboard s reklamou na dámské boty za lákavých 25 centů a jiný, inzerující z dnešního pohledu poněkud bizarní produkt - žvýkací tabák.
Trvalo ovšem 105 let, než se Ivesovy fotografie dočkaly publikování. Předloni je objevil pracovník smithsonianského vzdělávacího institutu, když procházel rozsáhlou sbírku snímků pořízených na skleněné negativy. Tu muzeu věnoval Ivesův syn.
Speciální Ivesova technika barevných fotografií byla velmi náročná na výrobu výsledných snímků, které doslova slepoval z jednotlivých barevných vrstev. Kvůli dlouhé expoziční době navíc neumožňovala fotografovat pohybující se objekty, třeba chodce či koňské povozy. Liduprázdné ulice tak jen podtrhují obraz zmaru.
Technika barevných prostorových fotek se neuchytila i z jiného důvodu. Vyžadovala speciální prohlížecí zařízení, které bylo složité na ovládání a velmi drahé. V přepočtu na dnešní měnu by stálo asi tisíc dolarů (asi 18 tisíc korun).
"Ten (starý) svět jsme znali jenom v černé a bílé," řekl listu San Francisco Chronicle objevitel snímků Anthony Brooks. Lidé už sice mohli vidět obrázky tehdejší zkázy v barvě, i to ale až doposud byly jen černobílé a teprve později ručně kolorované snímky.
