Rakety typu R-11 a R-17 byly v kódu NATO označované jako „Scud“.

Rakety typu R-11 a R-17 byly v kódu NATO označované jako „Scud“. | foto: sbírky VHÚ Praha

Unikátní snímky ukazují cvičení československých „rakeťáků“ v SSSR

  • 202
Historikovi Prokopu Tomkovi se podařil nevšední objev: získal dost možná jediné snímky z výcviku československých raketových vojsk v Sovětském svazu. Naši vojáci tam cvičili proto, že pro některé rakety neměli v Československu žádný dostatečně rozlehlý výcvikový prostor.

Raketové vojsko patřilo od 60. let k nejutajovanějším složkám československé lidové armády. Důvody byly nasnadě: představovalo moderní a velmi ničivý bojový prostředek. Na minulost raketového vojska se nyní zaměřil Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu - a při sběru materiálu narazil na fotoalba, spadající dříve do kategorie "přísně tajné".

Rakety ČSLA

Československá lidová armáda disponovala od počátku 60. let dvěma druhy řízených střel.

Taktické raketové střely jsou určeny pro údery konvenčními i jadernými hlavicemi na cíle do vzdálenosti 30-100 km.

Operačně taktické raketové střely jsou koncipovány pro údery jadernými hlavicemi na vzdálenost 100-1000 km.

Zdroj: Vojenský historický ústav

"Jde o prakticky jediné obrazové svědectví zachycující československé raketové vojsko v ostré akci. Těžko říct, jak vlastně vůbec mohly snímky vzniknout. Rakety patřily v naší i sovětské armádě k těm úplně nejutajovanějším zbraním," dokresluje historik Tomek ojedinělost snímků, které dosud ležely nepovšimnuty v četných sbírkách VHÚ.

O stupni utajení raketové techniky svědčí řada faktorů. Oficiálně se raketám říkalo "prostředky". Armáda, která tehdy ráda dávala najevo bojovou připravenost, ukázala komplety R-11M a Luna lidem až téměř tři roky po prvních střelbách. A dislokace útvarů zůstávala utajována až do konce 80. let.

Rozkaz zněl jasně: 131 jaderných úderů

Československá armáda začala budovat jednotky vybavené raketovými střelami sovětské výroby na počátku 60. let 20. století. Výcvik měl vysokou prioritu, protože takzvanému československému frontu (bojišti, kde se podle plánů Varšavské smlouvy měli bít naši vojáci s vojsky NATO) přisuzovalo sovětské velení významnou roli.

V první půli 60. let se totiž obrátilo uvažování sovětských stratégů. Nově počítali s masivními jadernými údery a bleskovým postupem sil na západ. Československý front měl vést 131 jaderných úderů, z toho 96 letadly, města se chystala na obří evakuaci (více o roli Československa v uvažované válce čtěte v tomto článku)

První raketové brigády začalo Československo budovat v roce 1961. Zpočátku byly vyzbrojené střelami R-11M, později novějšími R-17M. Známé jsou ale spíše pod názvem Scud, používaným v zemích NATO. Sověti je nasadili v Afghánistánu, Saddám Husajn proti Íránu a později, v první válce v Zálivu, proti Izraeli. Raketa konstrukčně vycházela z německé V-2.

V Československu ale nebyl dostatečně rozlehlý výcvikový prostor a naši vojáci tak museli cvičit na sovětské střelnici Kapustin Jar. Svou první operačně taktickou raketu vůbec zde 311. těžká raketová brigáda odpálila 9. srpna 1962.

Nejzkázonosnějším systémem, který se kdy na našem území nacházel, bylo zařízení OTR-22 Temp S, v kódu NATO SS-12. Obsluhovali ho zde sovětští vojáci, mohl nést jadernou hlavici o síle odpovídající 500 kilotunám TNT. To bylo téměř 40x více než bomba svržená na Hirošimu.

Jen se neboj, milé dítě...

Tomek také vyvrací tvrzení, že v Československu byly rozmístěny komplety středního doletu SS-20, které mohly nést tři silné jaderné hlavice. Ty se dostaly do lidové říkanky, v níž odpověď na dětskou obavu "z pershingu" (americké rakety středního doletu) zní - jen se neboj, milé dítě, SS-20 ochrání tě.

"Ačkoliv veřejnost o tom byla a někdy dodnes je přesvědčena, tyto střely ani jejich mobilní odpalovací zařízení nebyly nikdy na území Československa," říká Prokop Tomek. "Vzhledem k doletu 5 000 km mohly zasáhnout celou Evropu i z odpalovacích zařízení umístěných na území Sovětského svazu. Asi proto nebylo účelné převážet utajované zbraně na území satelitních států," vysvětluje.

Muzeum raket

Ve Vojenském technickém muzeu Lešany si může návštěvník prohlédnout nejrůznější druhy raketových střel i jejich pásová či kolová mobilní odpalovací zařízení.

U otázky, na kterou ruské archivy dosud nedaly odpověď - tedy zda u nás byly rozmístěny jaderné hlavice - zůstává Tomek opatrný. Uvádí, že raketové střely země-země do Československa s hlavicemi dodávány nebyly, vojáci se ale na jejich použití cvičili. Při válce je podle plánů naše vojska měla dostat během osmnácti hodin ze SSSR.

Generál: Viděl jsem zprávu vyzývající k odvozu jaderných zbraní

Bílým místem v historii je dosud také akce "Javor". V jejím rámci vznikly v Bělé pod Bezdězem, Míšově u Jinců a Újezdu u Lovosic tři skladiště určená pro jaderné hlavice a dělostřeleckou munici. Spravovala je zvláštní sovětská posádka a Češi do nich neměli přístup.

Generál Svetozár Naďovič, který za Československo koordinoval odsun sovětských vojsk, v červnu iDNES.cz řekl, že viděl zprávu vyzývající náčelníka generálního štábu sovětské armády k urychlenému odvozu jaderných zbraní (rozhovor s generálem Naďovičem čtěte zde). Historici nicméně oficiálně potřebují papírový důkaz a ten zůstává kdesi v hloubi ruských archivů.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video