Soudy dosud odmítaly dům vydat s poukazem na to, že byl přestavěn, a změnil tak svůj původní stavebně technický charakter. Podle stávajících předpisů se takové objekty původním majitelům nevracejí. "Každý případ je třeba posuzovat samostatně," řekl však soudce Ústavního soudu Antonín Procházka. Současně řekl, že dům byl sice stavebně upravován, ale na základě odborného stavebního posudku, který zpracovalo brněnské Vysoké učení technické, zůstala jeho větší část uchována nebo obnovena. "Je rozdíl mezi přestavbou a obnovou," upozornil soudce.
Rozhodnutí Ústavního soudu znamená, že spor se vrátí k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který musí případ znovu posoudit a řídit se přitom názorem soudců Ústavního soudu. V praxi to znamená, že potomci majitelů mají velkou šanci na vítězství.
"Dům jsme vydali v tísni a bydleli v něm. Mysleli jsme, že v něm budeme bydlet i nadále, ale byli jsme vystěhováni," řekla Alena Florianová, která je jedním z potomků původních vlastníků a v domě se sama narodila.
Dům původní majitelé postoupili státu v roce 1960 za necelých čtyřicet tisíc korun, což odborníci označili za prodej za nápadně nevýhodných podmínek. Dům byl vyklizen a v šedesátých letech opraven, předtím, než se do něj nastěhovali úředníci z Útvaru hlavního architekta, později přejmenovaného na Útvar rozvoje.
Objekt bývá dnes označován jako Dům u stříbrné růže, dříve se mu také říkalo Malý Kounicův palác. V jeho přízemí měli původní majitelé lékárnu, nad ní byty. Dům, jehož historie sahá do období gotiky, získal svou dnešní podobu v době Rudolfa II. Uvnitř skrývá unikátní malované stropy.
