Jak jste k tak mizivé pravděpodobnosti přišli?
Každá elektrárna by si měla vypracovat studie, které ukazují pravděpodobnost různých rizik. V Dukovanech a Temelíně jich bylo vypracováno už několik a pořád se vylepšují. Aby byl občan v blízkosti elektrárny ohrožen, musí nastat několik věcí: musí se stát závažná porucha v elektrárně, musí být poškozeny palivové články, musí se poškodit reaktor a navazující potrubí a ještě ochranná obálka reaktoru. K tomu je potřeba takové proudění vzduchu, aby se radioaktivita dostala až do míst, kde žijí lidé. Každá tato dílčí událost má určitou pravděpodobnost, a když je zkombinujete, vyjde vám ta varianta s meteoritem, o které jsem mluvil. Nebezpečí z jaderné elektrárny je hluboce pod riziky, která přinášejí jiné průmyslové podniky v zemi.
Jste si tím jisti už teď, i když Temelín není dokončen?
S přibližně devadesátiprocentní jistotou už dnes mohu říct, že Temelín bude bezpečný. Je to vlastně poprvé po šesti letech, co si už mohu být takto jistý. Z devadesáti procent jsme totiž skončili vyhodnocování bezpečnosti projektu i výstavby. A v těch zbývajících deseti procentech neočekáváme zásadní změny.
Hodně se však mluví o tom, že na bezpečnost elektrárny bude mít negativní vliv změna projektu z ruského na americký - že je to podobné, jako když se do trabanta namontuje motor z mercedesu.
Doposud jsem se zdráhal na otázky tohoto typu reagovat, protože jsme neměli k dispozici veškerou dokumentaci. Teď už ale reagovat mohu: trabantem se zřejmě myslí stavební část Temelína a primární mechanické komponenty ruské koncepce převážně vyrobené v Čechách. Jenže tato část rozhodně není trabant. Není to pravda. Pravdou naopak je, že například materiál potrubí v primárním okruhu, v němž bude proudit radioktivní voda, je ještě lepší než v německých nebo amerických elektrárnách. Kdyby tak houževnatý materiál, jaký je v Dukovanech a Temelíně, měly západní elektrárny, budou šťastné. Západní elektrárny se budovaly s maximální snahou uspořit - samozřejmě ne na úkor bezpečnosti. Byla snaha spotřebovat co nejméně kilogramů kovů, železobetonu, protože to všechno stálo peníze. To však původní sovětské konstruktéry příliš nezajímalo. Pro ně byl materiál levný a práce také.
To chcete říct, že ruské typy elektráren jsou lepší než západní?
Chci říct, že v některých ohledech je ruský projekt lepší než západní koncepce, ale někde zase má slabiny a v součtu to vykazuje podobné charakteristiky. Například ochranná obálka reaktoru, která zabraňuje tomu, aby se v případě havárie nedostala radioaktivita do okolí. Tato obálka je u ruských reaktorů - a tedy i v Temelíně a Dukovanech - větší než u západních elektráren, proto je tam více svárů a pravděpodobnost nekvalitní práce při sváření se zvyšuje. Jenže větší obálka znamená také větší prostor, kam v případě havárie může expandovat pára, a to pak znamená menší tlak, a tedy lepší ochranu před možným únikem radioaktivity než u menších obálek na Západě. Když sumárně zhodnotíte všechna pro a proti, zjistíte, že ruský typ elektrárny stavěný v Temelíně je minimálně stejně dobrý jako standardní elektrárna v Americe.
Jenže Rusové mají za sebou jadernou katastrofu v Černobylu...
To je úplně jiný typ reaktoru než v Dukovanech a Temelíně. Lidé nerozlišují. Jakmile slyší "ruský reaktor", hned si řeknou: "No jo, Černobyl." Obdobný reaktor jako v Černobylu byla britská elektrárna Windscale, která v druhé polovině padesátých let také hořela, i když ne tak masivně jako černobylská. Na to se už zapomnělo, ale já jsem se o tom ještě učil ve škole, protože v té době to byla největší havárie jaderného reaktoru na světě. Část území byla také zamořena, omezovala se distribuce mléka a tak dále. Teď se ale mluví jen o Černobylu.
Takže Temelín...
...je úplně jiný typ reaktoru. Je to takzvaný tlakovodní reaktor. Funguje na principu, že zpomalování neutronů při štěpné řetězové reakci je zajišťováno vodou. Když se zvyšuje teplota v reaktoru, voda se ředí a štěpná reakce se samovolně utlumuje. A když se voda vypaří úplně, reaktor sám sebe zastaví. V Černobylu a ve Windscale byl grafitový reaktor, který udržoval štěpnou řetězovou reakci i v případě mimořádné situace. Teplota pořád stoupala, až se stalo to, co v Černobylu. Takže je možné říct, že havárie typu Černobyl je v našich jaderných elektrárnách naprosto vyloučená.
Takže není vůbec možné, aby z Temelína, pokud bude spuštěn, unikla radioaktivita?
Neříkám, že veškerá zařízení jsou absolutně bezpečná. Určitá porucha samozřejmě nastat může, ale bude různými projekčními řešeními zvládnutelná. Fyzikálně je však nemožné, aby taková porucha vedla ke stejným následkům jako v Černobylu. Exploze do širokého okolí je vyloučena. Když budeme uvažovat čistě hypoteticky: eventuálně by se dalo uvažovat o úniku přes ventilační systém. To by ale bylo v mnohem menším řádu než v Černobylu. My o těchto možnostech musíme uvažovat, protože nám to přikazuje zákon. Nerad o tom ale mluvím, protože taková možnost se pohybuje za hranicí zdravého rozumu.
Co by se v takovém případě stalo?
V takovém případě, nebo lépe v nejhorším případě, jaký si vůbec dokážeme představit, by mohlo být ohroženo obyvatelstvo maximálně ve vzdálenosti od tří do patnácti kilometrů od elektrárny. Bylo by potřeba odvézt lidi do bezpečí z okruhu pěti až deseti kilometrů. Za touto hranicí by stačilo, kdyby lidé požili jodové pilulky, které by ochránily štítnou žlázu před radioaktivním jodem, a byl by omezen pohyb těchto lidí. Tablety dostanou rodiny v okolí Temelína a ty by měly být také vyškoleny, jak se dál chránit.
