"Bude zajištěn volný pohyb vědeckých a výzkumných pracovníků, aby se urychlilo zavádění jednotného výzkumného prostoru v EU, aby bylo dosaženo vyvážené a udržitelné vědecké spolupráce a aby vysoce kvalitní talenty zůstávaly v rozšířené unii," stojí v návrhu pozičního dokumentu předaného v dubnu komisí členským státům.
Není zcela jasné, proč výjimka pro vědce z textu vypadla. Podle jednoho diplomatického zdroje se o to zasloužilo Španělsko s odůvodněním, že je třeba bránit odlivu mozků z nových členských zemí do západní Evropy. Skutečným důvodem však měla být snaha nedopřát Německu možnost rychle a snadno zaměstnat špičkové výzkumníky z kandidátských zemí.
Zvláštní zacházení s vědci prosazoval hlavně komisař Philippe Busquin odpovědný za tuto oblast, a to původně proti vůli Güntera Verheugena, který má na starosti rozšíření.
Busquin podle dobrého zdroje argumentoval tím, že nelze budovat silnou a akceschopnou evropskou vědeckou základnu, budou-li vědci z části společenství muset žádat o pracovní povolení, aby mohli spolupracovat s kolegy.
Význam tohoto rozhodnutí je zajisté jen omezený - vědci se stejně po Evropě pohybují v rámci různých mezinárodních programů, výměn, stáží, hostování či pozvání, které jím nebudou dotčeny. Na druhé straně někteří odborníci varují, že když nebudou špičkoví výzkumníci z nových zemí cítit svobodu v Evropě, nechají se snáze zlákat jinam, zejména do Spojených států.
Česká republika zatím nepřistoupila na společné stanovisko EU a kapitolu o volném pohybu osob neuzavřela. Pokouší se vyjednat výhodnější ochranu vlastního trhu pracovních sil. Omezení pro české pracovníky ze strany EU však bude muset přijmout, protože v této věci nehodlá unie svou nabídku nijak měnit.
