O schválení závěrů, které připravilo české předsednictví EU, informoval důvěryhodný diplomatický zdroj.
Shodli se na tom ministři vnitra a spravedlnosti zemí sedmadvacítky, kteří ve čtvrtek a v pátek zasedají v Lucemburku.
"Pevně samozřejmě věřím, že tento dokument schválen bude," řekl novinářům ještě před odjezdem do Lucemburku český ministr vnitra Martin Pecina, který jednání jako zástupce českého předsednictví EU řídí. Schválení je podle Peciny v bytostném zájmu členských zemí.
"Ten dokument hovoří o tom, že samozřejmě primární zodpovědnost za uzavření Guantánama je na Spojených státech," nastínil jeho obsah. "Uznává a akceptuje to, že rozhodnutí (přijmout někoho z Guantánama) je na členských státech," dodal s tím, že je ale třeba zajistit přístup k informacím o lidech, kteří by případně z Guantánama mohli přes oceán do Evropy zamířit.
Ochotu přijmout některé z vězňů dalo najevo třeba Španělsko, Francie či Británie. Proti se stavělo například Rakousko. Z řady stran zaznívaly hlasy upozorňující na existenci schengenského prostoru a na důsledky, jaké by mělo případné přijetí zadržovaných i pro země, které vězně nechtějí.
Češi vězně nechtějí
Sama Česká republika neuvažuje o tom, že by přijala některého ze zajatců držených v kontroverzní americké věznici na Kubě.
"Nevíme o tom, že by tam byli lidé, kteří mají nějaký vztah k Česku, kteří třeba byli českými občany nebo tady mají příbuzné," řekl Pecina.
"Proto v tomto okamžiku se nechceme jakoby aktivisticky hrnout do toho, že bychom říkali, že bychom přijali někoho, o kom nic nevíme a kdo neví nic o České republice," dodal ministr.
Pecina na postu vystřídal Ivana Langra. Ten v dubnu prohlásil, že Česko neuvažuje o přijetí byť jediného vězně z Guantánama. "Naše vláda to stanovisko předchozí vlády nezměnila, to platí," dodal Pecina.
Schengenský prostor je totiž založen na tom, že když do něj někdo vstoupí, tak už by při cestách do jiných zemí prostoru neměl procházet hraničními kontrolami. Jeho součástí jsou země EU kromě Británie, Irska, Kypru, Bulharska a Rumunska. Kromě nich ho tvoří i Norsko, Island a Švýcarsko.
