"Na žádnou skupinu dětí se nezapomíná do takové míry jako na ty postižené," uvádí výroční zpráva Dětského fondu OSN (UNICEF). S nějakou formou psychického či fyzického postižení se přitom potýká každé dvacáté dítě do 14 let. Celkem je jich podle UNICEF až 93 milionů.
AlbinismusAlbinismus je vzácné dědičné onemocnění, při kterém v těle postiženého chybí barvivo melanin. Ten brání ultrafialovému záření, které obsahuje sluneční světlo, aby pronikaly hlouběji do kůže. Pokud pigment v těle chybí, UV záření může snadno poškodit kožní buňky a vést k tvorbě zhoubných nádorů. Navenek se albinismus projevuje zejména bledou kůží, bílými vlasy a červenýma očima. Postižení mají také potíže se zrakem. |
Ani to ale zřejmě nejsou konečná čísla. "Je těžké se k takovým dětem vůbec dostat, nebo se o nich dokonce jen dozvědět. Rodiče úřadům mnohdy vůbec nenahlásí, že se narodily," vysvětlil podle listu Daily Telegraph výkonný ředitel UNICEF Anthony Lake. Problémy jsou hlavně v rozvojových zemích, kde chybí i odborné studie na toto téma.
U postižených dětí je podle OSN mnohem větší riziko, že se dostanou pod hranici chudoby. Je pro ně složité dostat se ke vzdělání i zdravotní péči. V mnoha státech navíc zůstávají opuštěné nebo končí v ústavech.
Zpráva OSN přinesla i řadu svědectví přímo od postižených dětí. Jedním z nich je i Michael Holsea. Osmnáctiletý mladík z Tanzanie se narodil jako albín, stejně jako dva jeho sourozenci. Kromě slunečních paprsků, před kterými se musí schovávat doma i ve škole, ho souží i přístup místních obyvatel.
"Šíří se o nás strašlivé pověsti," vypráví Michael, "že nejsme lidé a nikdy neumíráme. Že je albinismus božím trestem. A že každého, kdo se nás dotkne, stihne kletba." V Tanzanii však není problém jen neznalost a strach, albíni jsou tam přímo v ohrožení života.
Z albínských orgánů se vaří lektvary
"Po staletí se tady traduje, že kdo přinese léčiteli orgány pocházející z těla albínů, vrátí se od něj s pohádkovým bohatstvím," popisuje Holsea. "Vraždění je tu sice zakázané, ale stejně se to děje. Lidi k tomu dohání jejich chamtivost." Terčem takového útoku se před pár měsíci stal i on a jeho rodina.
"Přítel mého otce nás varoval, že si pro nás jdou lovci albínů a musíme okamžitě utéct z Mwanzy. Rychle jsme se sbalili a ve tři hodiny ráno jsme odjeli do 500 kilometrů vzdálené Dodomy." Po dvou dnech k nim dorazila zpráva, že se do jejich domu skutečně někdo vloupal.
"Když zjistili, že nejsme doma, vtrhli k sousedovi. Byl to místní albínský předák, který v naší komunitě hájil naše práva. Uřezali mu ruce, dokonce i genitálie. A pak ho tam nechali vykrvácet." Vlasy, orgány a další části těla albínů se v Tanzanii využívají třeba k přípravě "kouzelných" lektvarů.
Najdou se ovšem i lepší zprávy. UNICEF tak přinesl třeba příběh matky, která zanechala své práce, aby se mohla celé dny starat o ochrnutého syna.
"Je jedno, co dítě nemůže udělat. Pořád má svoji identitu i osobnost, která po sobě ve světě něco zanechá," líčí Claire Halfordová, proč má podle ní péče o postiženého syna bezpochyby smysl.
