Berlíňanovi Lentzovi se příčí formální idyla rozptylové loučky, mramorové kobky či tlející rakve.
K přání udělat pomyšlení hladovým piraním ho inspiroval Holanďan, který žádá, aby ho snědli hlemýždi. Taková představa je ovšem pro německého výstředníka málo dynamická.
Jelikož Lentz tuší, že bude problém sehnat zoologickou zahradu, která mu v posmrtném přání vyjde vstříc, halí svůj záměr vědeckými účely. Pohřeb sežráním by prý mohl pomoci při studiu biologie.
Günter Nogge, ředitel zoo v Kolíně nad Rýnem, kde Friedrich Lentz poprvé svou "závěť" zveřejnil, prozradil, že to je skvostná myšlenka.
Má ale podle Noggea jeden základní zádrhel: "Ale pokud byste to chtěl provést tímhle způsobem pro vzdělávací účely, pak by bylo lepší, kdybyste byl piraním předhozen živý. Mrtvé maso jim moc nešmakuje, dávají přednost živé potravě."
Tak nadšený už ale Lentz není, aby se vědě obětoval zaživa a nikoli po smrti. Umělci, jak známo, mají život rádi, proto Lentz kvapem přispěchal s improvizací.
"Vždyť by přece mohli do mého mrtvého těla šťouchat klacky, aby se hýbalo a ryby o něj projevily zájem," pravil Lentz lítostivě.
