Přátelství velšských a ukrajinských horníků se táhne ještě do dob Sovětského svazu. Na sklonku roku 1983 se tehdejší předseda britského Národního uhelného úřadu rozhodl výrazně zredukovat počet pracovníků v těžařském průmyslu. O místo mělo podle jeho plánů v následujících třech letech přijít až 65 tisíc horníků. Ti se vzbouřili a na počátku roku 1984 vyhlásili generální stávku. Bojovali tehdy nejen proti uhelnému úřadu, ale i neústupné premiérce Margaret Thatcherové.
Protest trval více než rok, horníci pochopitelně přišli o veškerý příjem. Na pomoc jim přispěchali kolegové z branže z celého světa. Byl mezi nimi i Javorskyj a další horníci z dnešní Ukrajiny. „Jsme bratři v dolech, vzpomínám si na tu krabici, do které jsme mezi sebou sbírali dary. Každý věnoval to, co mohl, pak jsme to poslali do Británie,“ vypráví.
Ukraine war: Welsh miners in country to repay 1984 help https://t.co/bAFV0RxjLY
Tisíce horníků na Ukrajině musely po invazi Rusů od nebezpečné práce v dolech přesídlit do zákopů na frontě. „Po čtyřiceti letech jsme to teď my, kdo potřebuje pomoct. A naši přátelé z Anglie a Walesu prosby vyslyšeli. Pomáhají vojákům přímo na frontě,“ popisuje Javorskyj.
Výpravu, která absolvovala cestu z Walesu až na frontu v malé dodávce, organizoval Wayne Thomas, píše BBC. „Byl jsem jedním z těch, kteří před čtyřiceti lety protestovali. Tehdy jsem byl mladý kluk, měl jsem ženu a dítě. Jsem pyšný na to, že jsme nyní mohli ukázat naši vděčnost za pomoc, kterou nám kdysi poskytli ukrajinští horníci,“ vysvětlil Thomas. Společnost mu na cestě dělali Carwyn Donovan a Mick Antoniw, jehož příbuzní zemřeli při bojích na Ukrajině.
Setkání po čtyřiceti letech
„Zásoby nevezeme jenom lidem, kteří bojují přímo na frontě. Ale i pro starší Ukrajince, kteří nám kdysi posílali jídlo a peníze. Chceme splatit svůj dluh a zároveň připomenout, že Ukrajina je v prvním linii boje demokracie proti ruské agresi,“ míní Antoniw a připomíná, že v roce 1984 někteří Ukrajinci dokonce přicestovali do Velké Británie, kde své kolegy podporovali při protestech.
Jedním z nich byl Mychajlo Volyněc, který je dnes prezidentem nezávislého Svazu ukrajinských horníků. Vzpomíná, že když v polovině osmdesátých let navštívil Velkou Británii, otevřelo mu to oči. „Zjistil jsem, že žiji v zemi, kde neexistuje pravda,“ popisuje. „Odvážný boj velšských horníků změnil můj pohled na život. Když jsem viděl, jak jsou stateční, snažil jsem se být po návratu domů stejný,“ dodává.
Ještě za dob Sovětského svazu se pokusil založit hornickou organizaci, narazil však na tvrdý odpor úřadů. „Vedlo to jen k rozkazu, aby mě a moji rodinu zabili. Mého syna unesli, ale podařilo se mu přežít,“ popisuje brutální praktiky sovětského režimu. V roce 1989 byl u největší hornické stávky v Sovětském svazu, které se účastnily statisíce lidí.
„Jsem vděčný za to, že tady dnes stojíte s námi. Jsme vděční i kvůli tomu, že jste horníci, stateční lidé, kteří se nebáli přijet do naší vlasti, i když zde mohou přijít o život,“ prohlásil při setkání se svými velšskými kolegy.
