Znamením nových časů bylo vystoupení slovinského premiéra Roberta Goloba na summitu EU. Předseda slovinské vlády na něm mluvil patnáct minut o evropské energetice. Už to bylo nevídané, protože nováčci v nejvyšších patrech politiky jako Golob, jenž vyhrál volby v dubnu, obvykle spíš poslouchají či mluví velmi krátce.
Ještě zvláštnější bylo, že mluvil jménem Belgie, Nizozemska a Lucemburska. Aby západoevropské premiéři požádali středoevropského kolegu, aby mluvil jejich jménem, by se před pěli lety nestalo, uvádí list Foreign Policy s tím, že tento příklad ukazuje na pomalou emancipaci středoevropských zemí v EU.
Příčinou podle listu je válka na Ukrajině. Když vládl mír, středoevropské země příliš netušily, kam přesně patří. Po rozpadu SSSR se u nich objevilo prozápadní nadšení. To postupně opadalo, když tyto státy viděly, že se jim nedaří proniknout na Západ tak hladce, jak si představovaly. Pocit, že západoevropské státy na ně nadřazeně pohlíží jako na zástupce svého druhu druhé ligy, vedl k vzestupu protibruselského a i protizápadního sentimentu.
Nyní ale z regionu zaznívá jasná zpráva: patříme do Evropy. Ve světle ruské invaze země jako Polsko, Česká Republika, Estonsko, Slovinsko či Bulharsko daly zřetelně najevo, že nechtějí už patřit na Východ, do ruské sféry vlivu, ale vidí své místo v evropském prostoru.
Foreign Policy vyzdvihuje důraz, jaký položil český premiér Petr Fiala na „demokratické hodnoty“ při přebírání předsednictví EU. „Země chce jasně znovu investovat do Evropy,“ píše s odkazem na předchozího předsedu vlády, Andreje Babiše, čelícího podezření na údajný podvod s fondy EU.
Přístup EU k Rusku je zastaralý. Evropa se musí umět bránit, řekl Lipavský |
Zástupci západoevropských zemí pozitivně vnímají, že se východní část bloku přihlašuje k hodnotám EU. Nizozemská europoslankyně Sophie in’t Veld, zaměřující se na lidská práva, ocenila nárůst příklonu k evropskému právu s tím, že k němu dochází „pozoruhodně často na východě“.
Nový evropský řád a lídři
Zahraniční média uvádí, že dosavadní vůdčí hlasy v Bruselu, Německo a Francie, selhaly ve své vedoucí úloze. „Kdo vede Evropu?,“ ptá se stanice Deutsche Welle, podle níž Německo ztratilo svým váhavým postojem k invazi důvěryhodnost. Pochybnosti se vznáší i kolem Paříže kvůli výrokům prezidenta Emmanuela Macrona ohledně nutnosti jednat s Putinem a varoval před přílišným „ponížením“ Ruska.
Podle stanice BBC „novými“ vedoucími silami EU jsou ty země se sdílenou geografií a historií s Ruskem jako jsou Polsko či baltské státy, které opakovaně varovaly před ruským vpádem. Jejich hlas začal být „stále hlasitější v Bruselu,“ podotýká stanice.
K podobnému závěru dochází i komentář serveru Euractiv, jenž hovoří o „novém evropském řadů“, „se objevují lídři, kteří doposud byli na „periferii“ Evropy. Euractiv jmenuje premiérku Estonska Kaju Kallasovou, která se postavila představitelům Německa a Francie a vyzvala je, ať už nemluví s „válečným zločincem“, ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Akční a jednotná. Putin chtěl EU rozložit, teď proti němu stojí jako jeden muž |
„Postoj k Rusku je hlavním kritériem jednoty a měřítkem spojenectví,“ píše ve svém komentáři Euractiv o nové „evropské architektuře“. „Měří se připraveností stát za hodnotami západní civilizace a bránit je před ruským útokem.“
Nový respekt vůči středoevropským státům staví před tradiční hráče v EU nové výzvy. „Německo může znovu získat důvěru, pouze pokud bude formovat svou politiku ve spolupráci se svými evropskými partnery,“ říká Henning Hoff z Německé rady pro zahraniční vztahy
