V cizině bude zájem o oněch pět minut slávy země přivandrovalé z východu ještě menší. Představa, že to změní klip nebo plakáty se snad slavnými lidmi, se zdá buď megalomanská, nebo přímo stupidní.
Na druhý pohled vypadá vládní snaha poněkud sympatičtěji. Nad tím, že v současném světě je značka víc než obsah, obal víc než výrobek, můžeme sice truchlit a rvát si zbytky vlasů, ale to je, s Cimrmanem řečeno, vše, co proti tomu můžeme dělat.
Když dáte na limonádu nápis Coca-Cola, hned chutná lépe, opatříte-li kalhoty štítkem Dolce Gabbana, hned sedí. Se zeměmi je to stejné. Dobrá značka je například Itálie nebo Francie, nedávno to byla ještě Amerika. Jak je to ale s Českem?
Exportéři, pro které je to životně důležité, se o to zajímají. Podle průzkumů, které udělaly jejich odborné svazy, je obraz země lepší na Východě, v Rumunsku či Bulharsku, než na Západě. Ve starých zemích Evropské unie je Česko vnímáno jako zdroj solidních, ale laciných, druhořadých výrobků.
Jinak je to ráj lidových tradic, památek, tanečků a krojů, kde se zastavil čas. Zemička, která nemůže být hrdá na nic jiného než na své krásné hlavní město, Prahu. Tedy nebýt toho, že město je prolezlé nepoctivými a nerudnými hostinskými, pirátskými taxikáři a kapesními zloději.
Západoevropané nás tedy vnímají jako poněkud zaostalé pomalé nepoctivce, kteří zdědili pěkné památky a rádi se producírují v národním kroji.
Snaha změnit tuto nelichotivou image nepřichází poprvé z vlády. Představit se jako rychle se měnící a dynamická společnost – to je sen různých státních agentur, které chtějí v dobré víře pomoci našim výrobkům na vyspělé trhy. Řekneme- li s trochou nadsázky, že politika je také výrobek Made in Czech Republic, pak je volba mladých, krásných a světově úspěšných lidí jako maskotů kampaně nepochybně správná.
Otázka ale je, zda má smysl. Samo předsednictví, jakkoli nepopulární, je gigantický politický úkol, který je možná nad síly Česka. Vezměme jen situaci podobnou nedávné: Do Tbilisi a do Moskvy letí vyjednat mír mezi Ruskem a Gruzií šéf předsedající země. Místo Sarkozyho Mirek Topolánek. Dokáže to? Budou ho brát vážně? A nepopere se s ním o tu čest ještě na ruzyňském letišti Václav Klaus?
Lisabonská smlouva je u ledu. Na Česku nejspíš bude, zda bude řídit její oživení, nebo definitivní pohřeb. Je připraveno na vysokou krizovou diplomacii? Nemluvě o méně viditelné rutině, kdy naši úředníci budou předsedat půl roku komisím a subkomisím.
Neztrapní se někteří z nich jako druhdy chudák Kužvart svou nulovou angličtinou? Nedopadneme jako Čech proti Turkům? Když politici a diplomati selžou, sebelepší reklama nepomůže, domácí i světová média budou nemilosrdná a z reklamy si udělají jen legraci. Pokud si jí někdo venku (kromě několika vyvolených eurokratů) všimne. Doma už zaznamenána byla a ještě bude.
Jak je zde zvykem, s podezřením na to, že se zbytečně rozhazují peníze daňových poplatníků, a kdo ví, kdo se na tom jak přiživí. To však nesmí odradit. Úkol propagovat nepropagovatelnou věc v nepřátelském prostředí je možná i nad síly takových MaxiČechů. Ale proč se o to nepokusit?! Zvlášť když to moc nestojí...
