V zanesených korytech a jezech se voda hůř vsakuje a je náchylnější na vylití z břehů. Po každé silnější průtrži pak hrozí zbytečné škody.
Vodohospodáři proto letos za tři miliony vybagrují a vydláždí například jez Horka na Sázavě nebo jezy na řekách Volyňce či Úhlavce. Na úpravu dalších desítek zanedbaných míst nejen v Čechách si ovšem lidé musí počkat.
„Větší toky určitě nedostávají automaticky přednost, nejdříve se opravují místa, kde je problém nejpalčivější. Hodně se to řídí zkušenostmi pracovníků, kteří toky znají a vědí, jak se vyvíjejí,“ přiblížil strategii obnovy jezů Jan Střeštík, šéf provozně-technického oddělení Povodí Vltavy.
Podnik spravuje více než 23 tisíc kilometrů řek, říček a potoků.
„Na nich máme právo hospodařit odhadem na třetině jezů, tedy na více než třech stovkách, ostatní patří soukromníkům či firmám, třeba majitelům malých vodních elektráren nebo mlýnů,“ upřesnil Střeštík.
Zaměstnanci Povodí plánují opravy na základě pravidelných prohlídek koryt a vodních děl. Jen letos dokončí opravy přibližně za 210 milionů korun. V příštích letech se počítá s podobně vysokými investicemi.
„Třeba prostory pod jezy na řece Litavce poblíž Berouna - v obcích Zdice, Chodouň či Popovice - připomínají spíš prales a ne řeku. Za dvacet let nikdo nedokázal řeku vyčistit a prohloubit. A to se týká i dalších řek. Když teď ze všech stran zní, že je kvůli suchu prioritou zadržování vody v krajině, bylo by to, myslím, i na místě,“ podivuje se Pavel Vítek ze středních Čech.
Chtěli zabránit povodním, problém ještě prohloubili
Litavka většinu dní vypadá jako neškodná říčka, po silnějších deštích ale dokáže prudce stoupnout, protože sbírá vodu z brdských kopců. Při ničivých povodních v roce 2002 vystoupala její hladina v Berouně skoro ke čtyřem metrům.
Posledních ani ne dvacet kilometrů Litavky mezi Libomyšlí a Berounem, kde se vlévá do Berounky, je podle Agentury ochrany přírody a krajiny příkladem povodňově „velmi aktivního“ toku. Naposledy se vylil z břehů před třemi lety. Přispěly k tomu i necitlivé zásahy z přelomu 19. a 20. století.
Opravy jezů ve správě Povodí VltavyV roce 2016 dokončí Povodí Vltavy opravy a rekonstrukce jezů za zhruba 210 milionů korun. Mimo to je na dalších jezech prováděna údržba a drobné práce. Opravy jezů, které letos dokončí Povodí Vltavy:
Zdroj: Povodí Vltavy, pozn.: jde o výběr |
„Některé úseky jsou z tehdejší doby degradovány poměrně drsnými technickými úpravami,“ upozornil Tomáš Just ze středočeského pracoviště agentury.
Kapacita koryta se tehdy zvětšila, břehy však vodohospodáři místy souvisle opevnili dlažbami a jezy vyzdili, což sice pomohlo majitelům okolních polností, obcím níže po toku ale uškodilo.
Zdice, Králův Dvůr a Beroun už předtím sužovaly povodně na Litavce, rozsáhlé úpravy však jejich průběh zrychlily a zhoršily. Další zásahy a přeložky koryta pak přišly v době stavby dálnice D5.
Jezy v Chodouni, Zdicích a Popovicích dnes patří soukromým vlastníkům a jsou zanedbané.
„V našem majetku jsou v tomto úseku pouze dva jezy v Libomyšli. Oba jsou v dobrém a provozuschopném stavu, každý měsíc procházejí prohlídkou,“ uvedl mluvčí Povodí Vltavy Hugo Roldán s tím, že na údržbu úseku padlo za uplynulých pět let více než šest milionů korun. Nejvíc na odstraňování usazenin, nánosů a opravy břehů.
Povodí Vltavy platí opravy většinově ze svého rozpočtu, který se plní z poplatků za odběr povrchové vody či peněz z prodeje vyrobené elektřiny. Na odstraňování povodňových škod či prevenci povodní jsou dotační programy.
Práce na Litavce
|
„Nejdražší jsou základní rekonstrukce jezů na větších řekách, jako třeba na Berounce v Černošicích, kde staví rybí a vodácké propusti. Vodu samozřejmě nelze zastavit, významnou část nákladů tak tvoří budování dočasných jímek,“ doplnil Střeštík.
„Za zanášení koryt mohou hlavně zemědělci“
Vodohospodáři neuplatňují všude stejný postup. Záleží na tom, jestli koryto zůstalo v přirozeném stavu nebo bylo v minulosti upraveno. Roli hraje i poloha jezu a to, zda se nachází ve městě, anebo v přírodě, kde povodně neohrožují zástavbu.
„U přirozených obvykle neprovádíme žádné těžení sedimentů, prohlubování, bagrování, pouze údržbu porostů důležitou pro ústup vody, tedy pro zajištění odtokových poměrů při povodních,“ vysvětluje Střeštík s tím, že některé jezy navíc mohou být určené k pozvolnému zániku.
Podle hydrologa Bohumíra Jánského z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity zanášení koryt a jezů často způsobují zemědělci, kteří nedodržují zemědělské zákony a zákon o vodě.
„V zátopovém území stoleté vody by neměla v podstatě být orná půda, měla by tam být pastvina. Zemědělci si na vlastní půdě vesměs dělají, co chtějí, což je špatně. Pokud někdo nerespektuje zákony, měli bychom přikročit k tomu, že nebude pojištěn a nebudou mu vypláceny náhrady za škodní povodňové události,“ uvažuje odborník.
Sám svoji půdu na Plzeňsku pronajímá zemědělskému družstvu. „Na svažitých pozemcích nasázeli všude kukuřici, přišlo několik lokálních bouřek, které nejenže zlikvidovaly úrodu, ale taky odnesly ornici. Vědí, že na svažitém pozemku nemají dávat širokořádkové kultury, ale jde jim o zisk,“ dodal.
Odborník: Ať se víc angažují obce
Bagrování jezů i říčních koryt a odvážení sedimentů zpět na pole, odkud nános přišel, je podle něj v pořádku. „Tak to dělali i naši dědové. Kdyby ale zemědělci dodržovali zákony, nesplachovalo by se tolik půdy do řek a koryta by se nemusela často bagrovat. Opatření musí být zaměřená na příčiny, ne na důsledky,“ upozornil.
Řepky v Česku opět přibylo. Navzdory plánům vlády |
Zanedbané koryto o sobě dá brzy vědět tím, že místa níže na toku jsou zaplavována častěji než dříve.
„Jestliže necháme koryta zanést, rozlivy jsou častější a větší. Je potřeba je pravidelně čistit a odstraňovat porost. Podniky to dělají, ale mohlo by se dělat víc v tom smyslu, že se o to postarají místní. Obce by mohly lidem zaplatit za brigádu,“ zamýšlí se hydrolog Jánský.
I zastavěné nivy je podle něj potřeba postupně vyčistit a ponechat pro protipovodňovou ochranu a řešení sucha. Od strategie ministerstva zemědělství a životního prostředí za účelem zadržování vody v krajině si akademici prý mnoho slibují a rádi by se na projektech podíleli.
„Pozemkový fond zahajuje jednání s vlastníky půdy v povodích řek o pozemkových úpravách. Pokrok ale mnozí brzdí - povodně a sucho je nezajímají, chtějí hlavně pěstovat a mít z toho co nejvíc peněz. Chybí legislativa, která by stanovila, že vlastníci nemohou všechno,“ dodal Jánský.
