Zažila jste domácí násilí ze strany bývalého manžela, se kterým jste se vzali hned po maturitě a následně odjeli do ciziny na Nový Zéland. Vzpomínala jste, že konci už vás ani nechtěl pustit do práce, při poslední hádce vás chytil a škrtil... Proč je pro vás důležité o domácím násilí mluvit a připomínat, že se děje?
Ještě stále u nás není bohužel tohle téma rozebírané tak, jak by mělo. Přetrvávají jisté přežitky, jako to, že si za násilí může oběť sama nebo že je v podstatě úděl žen to snášet. Tahle témata, ač nejsou příjemná, by měla být otevírána právě proto, aby se oběti v těžkých životních situacích necítily samy a věděly, že toto opravdu není „normální“.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
O svých zkušenostech jste napsala knížku, která začala článkem. Uvedla jste, že to byl krátký úryvek, ale přišly vám spousty reakcí od žen, které byly v podobné situaci. Nyní jste součástí nejrůznějších osvětových kampaní a o tématu veřejně mluvíte. Obracejí se na vás stále další ženy, které řeší podobné problémy jako tehdy vy?
Občas mi stále ještě nějaké píšou, problém však je, že oběti o tom většinou dost často nechtějí mluvit, protože se za situaci, do které se dostaly stydí. Mně však stačí pocit, když budou vědět, že ve stejné situaci někdo byl taky, dostal se z toho a nyní je šťastný. I to se totiž počítá a může je to nasměrovat na správnou cestu.
Co pro oběti může být nejtěžší, když sbírají odvahu odejít? Jaké jsou největší překážky?
Může to být pocit, že zklamou samy sebe nebo okolí. Také to může být pocit, že do toho oběť nedala maximum a zkouší to tedy znovu a znovu, což je hrozně frustrující. Samozřejmě to může být i strach, že oběť přijde o určité jistoty a zázemí. Když pak ve vztahu figurují i děti, je rozhodování k odchodu ještě těžší.
Říkala jste, že psychické násilí je někdy mnohem horší než to fyzické. ‚Stačilo, aby něco řekl – ta hrozba byla horší, než kdyby na mě zaútočil pěstí,’ uvedla jste k tomu. Proč to tak je?
Modřiny a šlince jsou sice víc vidět, ale rány na duši se hojí mnohem déle. Ponižování, nadávky a zastrašování se vám doslova zaryjí pod kůži a někdy trvá pak i roky, než se přes to člověk přenese a uvědomí si, že chyba opravdu nebyla v něm. Někomu se to bohužel nepodaří z hlavy dostat za celý život.
Co pro vás znamená o svých zkušenostech mluvit a předávat je ostatním?
V tuhle chvíli už radost, protože pocit, že pomáhám, je k nezaplacení. Na začátku byla jen myšlenka s knihou, vůbec by mě nenapadlo, že budu moct být součástí takhle velkých projektů, které pomáhají takovým ženám, mezi které jsem dřív patřila i já. Mám z toho zkrátka radost.
Pod pojmem násilí na ženách se rozumí činy schopné způsobit fyzické, sexuální nebo psychické poškození ve veřejném či soukromém životě, obecně tedy domácí násilí, sexuální zneužívání, obchod se ženami či jiné genderově podmíněné násilí. Podle statistik Evropského parlamentu zažilo až 50 procent žen sexuální obtěžování, přičemž u více než 20 procent se sexuální nebo fyzické násilí dělo ze strany partnera. Nějakou formu psychické manipulace nebo kontroly ve vztahu zažilo 43 procent žen. |
