UCK byla podle amerických tajných služeb založena v roce 1992 v Makedonii za účasti marxistických skupin, podle jiných zdrojů se etablovala zhruba ve stejné době ve středokosovském regionu Drenica, někteří její vznik posunují až do roku 1985. Na její "růst" měla velký vliv nespokojenost kosovských Albánců s umírněnou politikou Rugovy vůči Bělehradu, ale i daytonská mírová dohoda o Bosně z listopadu 1995, která situaci v Kosovu neřešila.
Prvním ozbrojeným útokem se organizace přihlásila koncem roku 1995, kdy zabila srbského policistu. Poté následovaly útoky na srbské policisty, ale i civilisty, například v lednu 1997 vážně zranila rektora prištinské univerzity. Do března 1998 měla UCK podle srbských zdrojů na svém kontě 50 obětí a loni v červenci byla ilegálním kosovským parlamentem akceptována za součást boje za nezávislost. Koncem února 1998 vyprovokovala UCK ve městě Glogovac incident (zabit byl tehdejší vůdce UCK Adem Jashari), který podnítil tvrdé srbské represe v Kosovu.
Někdejší ultralevicová bojůvka UCK s několika stovkami ozbrojenců postupně vyrostla v armádu s 60 000 vojáky (podle jiných zdrojů má 25 000 mužů) i politickou reprezentací. Její největší slabinou je špatná výzbroj. Postupně se do ní začali hlásit četní Albánci z celého světa, kteří jsou cvičeni v albánských horách, ale i žoldnéři zejména z muslimského světa. Pochybnosti jsou o financování UCK - podle odborníků jí zdroje zajišťuje pašování, převádění uprchlíků, obchod s drogami, ale i příspěvky albánských emigrantů.
Od letošní zimy existuje pevná struktura sedmi operačních zón, podřízených generálnímu štábu UCK. Ten má údajně osm oddělení a v čele politického je právě Hashim Thaci. Do čela operačního (vojenského) byl v květnu jmenován zkušený generál bývalé jugoslávské i chorvatské armády Agim Ceku, který se v roce 1995 podílel na bleskové operaci Bouře, během níž Záhřeb obnovil svou vládu nad Srby obsazenou Krajinou.
