Rodiče za tři. Touto ne příliš dobrou známkou ohodnotili začínající učitelé ve výzkumu brněnské Masarykovy univerzity zájem rodičů o školní úspěch jejich dětí. A ani v dalších „předmětech“, jako je například ochota přijímat spoluzodpovědnost za studijní výsledky a chování svých dětí, nedopadli rodiče v očích mladých učitelů nejlépe.
Výzkum zjišťoval u učitelů s tříletou a kratší praxí, co se jim na jejich profesi líbí a co je naopak ze škol vyhání. Natolik nespokojených, aby uvažovali o úplném odchodu ze školství nebo alespoň o změně školy, jich byla celá třetina.
Hledání odpovědi na otázku, proč učitelé nechtějí učit, je stále důležitější. Průměrný věk kantora základní školy se blíží padesátce a ředitelé si stěžují, že se jim náhrada za kolegy, kteří odešli do důchodu, shání stále obtížněji.
Hned po platech
V rozsáhlém dotazníku se stovky mladých učitelů vyjadřovaly ke všem možným oblastem, které by mohly ovlivnit jejich spokojenost s profesí a také další perspektivu, tedy jestli mají v plánu ve školství zůstat.
Od žáků, kolegů a vedení školy po spolupráci s rodiči a široký společenský kontext – v této části se vědci ptali především na to, co si mladí učitelé myslí o společenské prestiži své profese či o výši svého platu.
Vztahy s rodiči si vysloužily druhou nejhorší známku – hned po už zmiňovaném širším společenském kontextu. Rozpačitý vztah ke „svým“ rodičům navíc mají všichni – tedy nejen ti, kdo uvažují o odchodu, ale i ti, kdo učiteli chtějí být i nadále. Zato samotné děti si vysloužily horší jedničku.
| S žáky mám dobré vztahy | 1,66 |
| Když je potřeba, rodiče jsou na mé straně | 2,44 |
| Rodiče se věnují svým dětem, aby měly lepší školní výsledky | 3,05 |
| Prestiž učitelů je v očích veřejnosti vysoká | 4,74 |
| Výše platu odpovídá společenské důležitosti profese | 4,93 |
| (Známky na škále 1 - zcela souhlasím, 6 - zcela nesouhlasím) | |
| Zdroj: studie Masarykovy univerzity v Brně | |
„Bylo to opravdu výrazné. Většina jich vnímala komunikaci s rodiči jako hodně problematickou,“ říká Světlana Hanušová, která studii vedla.
Navíc to vypadá, že tak velké problémy jako v Česku jinde začínající učitelé s rodiči nemají. Součástí studie byla totiž důkladná analýza obdobných výzkumů v zahraničí. „Až do takové míry jsme na to v zahraničních studiích věnujících se tomuto tématu nenarazili,“ říká Hanušová.
Zajímavé je, na co si začínající učitelé stěžují. Na jedné straně jim vadí, že se velká část rodičů dětem nevěnuje dost. Na druhé straně se však necítí připraveni na ty, kteří se o školu zajímají.
„Vnímají jako obtížné vycházet vstříc odlišným představám rodičů, jedna z učitelek to popsala jako stav balancování. Zatímco podle některých rodičů si při vyučování s dětmi hrají málo, podle jiných si hrají až moc a měli by více času pracovat,“ říká Tomáš Janík z Masarykovy univerzity, který se na přípravě studie také podílel.
Podle mladých učitelů je problém zkrátka v tom, že rodičovského zájmu je buď málo, nebo až moc. A ani s jednou z těchto možností si neumějí moc poradit. Což nemusí být nutně na rodičích.
„Jedna šikovná učitelka na prvním stupni, která se účastnila výzkumu, vnímala neshody s rodiči natolik bolestně, že uvažovala o odchodu na alternativní školu. Očekávala, že by tam všichni rodiče mohli chtít to samé,“ uvádí jeden z příkladů vedoucí studie Světlana Hanušová.
Záhadná postava v pozadí?
Jak vyplývá z výsledků výzkumu, problémy s rodiči nebývají tím nejdůležitějším, proč mladí učitelé začínají uvažovat o odchodu. Tuto pomyslnou první příčku si drží nízké platy a malá prestiž profese (u těch, kdo chtějí mimo školství) a neshody s vedením školy (u těch, kdo uvažují o změně působiště).
V Česku jich je nedostatek, přesto někteří učitelé hledají práci marně |
Přesto si problematický vztah mladých učitelů k rodičům jejich žáků pozornost zasluhuje. Podle Hanušové je do určité míry přirozený – je dán jejich věkem a životní zkušeností. Rodiče žáka vidí jako „záhadnou postavu v pozadí“, protože sami často ještě děti nemají.
„Starší studenti v kombinovaném studiu už bývají sami rodiči a diskuse s nimi jsou jiné. Uvědomují si, co všechno může učitel, aniž by nad tím měl rodič kontrolu,“ konstatuje Hanušová, která sama učí budoucí kantory.
Učitelé na začátku své kariéry jsou si podle ní ve své roli stejně nejistí jako lidé v jiných profesích. Doporučuje proto rodičům, aby k nim s touto myšlenkou v hlavě také přistupovali.
„Volila bych spíš osobní domluvu než vzkazy po e-mailu nebo dokonce přes dítě. Začala bych tím, že ho ocením, než rovnou výčtem, co všechno je v nepořádku,“ říká Hanušová. V podstatě nejde o nic jiného než o důsledné dodržování obecných zásad komunikace.
Podle Víta Berana, ředitele základní školy v pražských Kunraticích, která komunikaci s rodiči věnuje hodně pozornosti, je třeba problém vztahu mezi mladými učiteli a rodiči vidět v širších souvislostech.
Učitelé chybí, hledáme je na Bazoši a bereme i inženýry, říká ředitelka školy |
„Když jsme tady v Kunraticích začínali, mluvili jsme s kantory o tom, čeho chtějí dosáhnout. Uváděli třeba, že chtějí být okolím vnímáni jako uznávaní odborníci,“ říká Beran. Svou úlohu ředitele proto vidí mimo jiné v tom, utvářet ve škole takové prostředí, ve kterém by začínající učitel mohl takovou profesní jistotu získat.
Jenže výzkum Masarykovy univerzity ukazuje, že právě takové podpory se začínajícím učitelům až příliš často nedostává. To, že v jejich škole pro ně existuje funkční systém podpory, uvedlo jen necelých deset procent z nich.
Zároveň rodiče nebývají se školou v kontaktu, jak je to běžné v jiných zemích – nejsou zvyklí s ní spolupracovat. „Například v Anglii je běžné, že rodiče ve škole působí jako určití asistenti. Pomáhají s přípravou školních akcí nebo například pravidelně čtou dětem ve školní knihovně,“ dodává Hanušová.
