Jedním z učitelů, kteří v Pchjongjangu vedou semináře o byznysu, je 36letý Brit Andray Abrahamian. Spolu se singapurským partnerem Geoffreym See učí zapálené Severokorejce vše, co při podnikání potřebují: od tvorby přitažlivého loga firmy, efektivního marketingu až po nástroje, které jim pomohou při inflaci.
"Máme pokaždé ve třídě asi 40 lidí s různými ideologickými přesvědčeními a závazky ke svým rodičům. Jsou to členové nově vznikající třídy, jíž vláda naslouchá," tvrdí Abrahamian, jemuž prošlo rukama 267 budoucích podnikatelů.
Technicky jsou sice všichni Severokorejci vedení jako zaměstnanci státu, jenže v rozsáhlé šedé zóně se postupně tvoří zárodky trhu. Člen strany s dobrými styky v politických kruzích nebo na úřadech si může například založit vlastní restauraci, ale musí část zisku odvádět státní společnosti, u níž je oficiální zaměstnán.
Právě v této činnosti vidí muži mezi dvaceti a třiceti lety výnosnou budoucnost, ačkoliv socialistická země nemá s tržní ekonomikou prakticky žádné zkušenosti. "Oni si myslí, že existuje nějaký tajný recept, který se naučí a najednou budou rozumět byznysu," vypráví pro Daily Telegraph další z lektorů Michelle Garnaut.
Pchjonghattan a kolečkové brusle
Podnikatelské dovednosti jsou v KLDR skutečnou vzácností. Stalinistická diktatura dosud spoléhala (a navenek stále spoléhá) na ideologii čučche a teorii totální soběstačnosti státu. Nyní se tak studenti Australana Garnauta trochu naivně ptají: "Jak zajistím zisk? Co mám dělat, když budu ve ztrátě?"
To vše zatím platí především v Pchjongjangu. Betonovém velkoměstě pro vyvolené, kteří mají dostatek jídla, energie a mohou nakupovat zahraniční, hlavně čínské zboží v nemnoha moderních obchodech. Další části zbídačené země se soustředí především na zemědělství, zvlášť na produkci rýže a dalších plodin.
Pchjongjang se však poměrně překotně vyvíjí. Na rozbitých silnicích jsou vidět luxusní automobily, dívky se projíždějí na kolečkových bruslích a ve čtvrti přezdívané po americku "Pchjonghattan" vyrostlo několik blyštivých mrakodrapů, které průvodci pyšně ukazují skupinkám turistů.
Zatímco tak Západ s napětím čeká, až se tajemná a agresivní diktatura rozpadne, hlavní město si užívá mírného hospodářského růstu a zvyká se na tržní návyky. Severokorejci ze šťastnějších rodin se proto chtějí na pomalou, přesto viditelnou změnu připravit. A jsou ochotni naslouchat i lidem, jejichž způsobu života se minulé generace desítky let úspěšně bránily.
