"Chci dodělat tu školu a mít maturitu," říká o přestávce v brněnské pobočce školy šestnáctiletá Gabriela Tomiová. O pololetí měla dvě čtyřky, největší problém jí dělá angličtina, kterou na základní škole neměla. Čím jednou bude, zatím neví. Ale pravděpodobně na tom bude se vzděláním lépe než její romští rodiče: tatínek se živí jako zedník a maminka jako kuchařka.
Podobně jako Tomiová navštěvuje školu a její pobočky v sedmi českých městech asi šest stovek dalších studentů, převážně Romů. To je současný počet. Na konci roku jich však ubude. I to je velký rozdíl proti jiným středním školám: odpadlíků je opravdu hodně.
"Neříkám, že všichni studenti jsou schopni dosáhnout maturitního vzdělání. Očekávám, že 25 procent jich odejde," říká Marcela Pitrochová z brněnské pobočky.
"Romská" škola, kterou založil právník Emil Ščuka, si ve zdejší obchodní škole pronajímá jednu třídu. Učitel angličtiny Libor Pacl učí na obou školách, a tak může srovnávat. "Určitě jsou tam tři, kteří mají na vysokou školu," říká po výuce v "romské" třídě.
Špatná pověst
"Prvního února 2007 jsme podali žalobu na školu pana Ščuky o 213 tisíc 600 korun," říká mluvčí středočeského krajského úřadu Martin Kupka. Vysvětluje, že škola nezaplatila za pronájem, a tak se kraj rozhodl peníze vymáhat soudně. A dodává, že Středočeský kraj už s touto školou nechce nic mít: "Pan Ščuka nás žádal o spolupráci při umístění své školy. Ale my jsme se rozhodli nevyhovět. Musíme měřit všem stejně, nemůžeme s neplatičem uzavřít nájemní smlouvu," řekl Kupka.
Tahanice o peníze mezi krajem a školou však trvají už několik let. Peníze požaduje kraj za nájem v budově základní školy v Čáslavi. "Ano, vedeme ten spor. Vložili jsme vlastní peníze na rekonstrukci budovy, bez níž bychom nemohli fungovat. Jednalo se například o obnovu topení. Ale oni tuto naši investici nechtěli započíst. Ať rozhodne soud. Jinde dluhy nemáme," říká Ščuka.
Špatná pověst školu pronásleduje: "Na začátku jsem přemýšlela, zda do toho jít. Odevšad jsem slyšela, kde všude škola dluží, že neplatí. Ale dnes je to naprosto bez problémů. Naopak je to pro zdejší základní školu výhodné, učitelé mají další příležitost," říká Irena Meissnerová z pobočky školy, která sídlí v Praze na Žižkově. Meissnerová tam pracuje jako zástupkyně ředitele. A připomíná, že ona i další učitelé dostali výplaty vždy včas.
Dobrá pověst
Pro Romy je "romská" škola příležitostí, kterou někteří z nich zřejmě dokážou využít. Jedním z nich je David Tišer, který původně chodil na "obyčejnou" střední školu v Plzni. "Byl jsem tam jediný Rom, cítil jsem se méněcenný. Navíc někteří studenti přímo sympatizovali se skinheadským hnutím. Dokončil jsem pololetí a musel odejít," popisuje.
Právě tehdy se rozhodl, že zkusí "romskou" školu. Ta však sídlila v té době jen v Kolíně, což bylo přece jen daleko, ale nakonec to zvládl. "Ta škola mi strašně pomohla, strašně moc. Rom, který studuje, nepatří najednou nikam. Ani mezi Romy, ani mezi bílé... Ale já jsem si uvědomil, kdo jsem a že vůbec existuje romština a co se tím jazykem dá všechno vyjádřit," vypráví.
Dnes je Tišer spokojeným posluchačem třetího ročníku univerzity, spolupracuje s Českou televizí na dvou pořadech a nechce se ani věřit, že jako malý vyrůstal v bytě bez koupelny a se záchodem na chodbě. Rodiče ho ani nechtěli pustit studovat – zdálo se jim to do Kolína daleko. "Dceru by asi nepustili. Ale nyní i rodiče vidí, že to jde. Poté, co jsem uspěl já, má tedy i moje mladší sestra šanci jít studovat," říká.
Bude škola i ve Vsetíně?
V roce 1997, kdy Romové mířili houfně do Kanady a Británie, se právník Emil Ščuka rozhodl pořádat rekvalifikační kurzy. "Měli jsme dvacet míst. Přihlásilo se nám 200 zájemců. Sto udělalo zkoušky. Rozhodli jsme se, že je přece musíme nechat studovat," vypráví Ščuka.
Peníze nakonec sehnal od sponzorů, především ze zahraničí. Dnes škola funguje jako každá jiná soukromá škola: dostává větší část nákladů na výuku ze státního rozpočtu, zbytek si musí financovat sama. "Chci, aby co nejvíce Romů mělo středoškolské vzdělání. Ve 21. století je to minimum," říká Ščuka. Škola je pro studenty bez poplatků a jejích poboček přibývá.
V lednu Ščuka požádal o možnost zřídit další pobočku radnici ve Vsetíně, kde se o soužití s Romy vášnivě diskutovalo i kvůli výrokům někdejšího starosty Jiřího Čunka. "Nápad se nám líbí, ale zatím nemáme prostory," říká mluvčí vsetínské radnice Eva Stejskalová.
Otazníky kolem segregace
Jsou školy pro Romy správnou cestou? Vždyť zase Romy vydělují z většinové společnosti... "Mí odpůrci se ptají, proč Romové nejdou na normální školy. Já tuto kritiku vnímám, ale je to věc poptávky. Dokud máme žáky, kteří chtějí studovat, pak je to správné," říká Ščuka.
Zatím má podporu ministerstva školství. "Jsme v této věci s panem Ščukou zajedno," říká mluvčí ministerstva Ondřej Gabriel. Ale dodává: "Původní koncepce pana Ščuky už splnila svou úlohu a nastal čas posunout se dál."
To si uvědomuje i Ščuka. Plánuje, že nové obory už nebudou mít romštinu jako povinný předmět. Ostatně počet "bílých" studentů roste. "Vítáme to," říká Gabriel.
Ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková"Romové mají větší šanci se na této škole udržet."
* Školám pana Ščuky se říká lidově "romské". Potřebujeme romské školy? Ščukova Střední odborná škola sociálně právní je největším poskytovatelem středoškolského vzdělání pro romskou komunitu vůbec. Když odhlédneme od výtek týkajících se kvality výuky, kde výhrady být mohou, tak by bez té školy takové množství středoškolsky vzdělaných Romů v této společnosti nebylo. Tedy díky tomuto úsilí jsou zde každý rok noví a noví absolventi. * Jsou výhrady, že úroveň těchto škol není srovnatelná s jinými středními školami. Co odpovíte? Právě v tom je smysl toho projektu. Tito žáci, kteří vycházejí ze základních či speciálních škol, mají určitý handicap. A tento projekt ho vyrovnává. Je zde vyšší pravděpodobnost, že se student na střední škole udrží. Specifické vedení školy je tvořeno i Romy, profesoři jsou Romové a on není vystaven tlaku vrstevníků, protože žáci jsou také Romové. Je tedy v romském prostředí, o němž můžeme říct, že je poněkud "měkčí" než prostředí na standardní škole. Ale výsledkem je, že nadaný žák, který má v sobě vytrvalost a motivaci, má navzdory tomu handicapu ze základní školy možnost dosáhnout na středoškolské vzdělání. Řada těchto žáků právě na střední škole dožene to, čeho nebyla schopna na základní škole. * Není to segregace? Víme, že segregace není tou správnou cestou. Toto je vyrovnávací mezistupeň. Většina uchazečů o středoškolské vzdělání má právě ten zmíněný handicap ze základní školy. Nemůžeme je vyřadit ze vzdělávacího procesu. Pochopitelně, správně bychom měli začít se změnami už u předškolního vzdělávání. Ale nemůžeme lámat hůl nad těmi, kteří už základní školu absolvovali, musíme jim umožnit, aby se vyrovnali. Tedy pro ně vytváříme "měkčí" prostředí, ale s vědomím, že ve chvíli, kdy zvýšíme úroveň vzdělání na základních školách pro romské děti, musí se tato střední škola otevřít a přestat být "školou pro Romy". * Proč? Říkáte, že škola svou funkci plní... Důvodem není jen to, že nechceme segregaci jako takovou. Tím hlavním důvodem je především uplatnění na trhu práce. Budeme s panem Ščukou vést debatu, aby obory, v nichž škola vzdělává, zohledňovaly potřeby regionů, v nichž škola působí. Pokud to nesladíme, můžeme mít sice absolventy, ale ti nenajdou zaměstnání. Pak se může i stát, že mnozí z absolventů tuto situaci budou vnímat jako diskriminaci na trhu práce, nikoli jako důsledek chybějící poptávky po určité specializaci. Není to však otázka roku či dvou, ale dlouhodobější. * Víte, že ta škola měla finanční problémy, že dlužila na více místech peníze? Ano, finanční problémy jsou průběžným jevem fungování této školy. Vedení školy se je snaží řešit, ale je to jeden z problémů, který projekt doprovází. To nemohu popřít. O tom vím. Vím, že těch problémů je i víc, hledá se takové řešení, aby nezatěžovalo obce, ani další zdroje dotací. |
Ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková, která má v kompetenci menšiny, se o vzdělávání Romů zajímá už delší dobu. "Pana Ščuku osobně znám, vedeme spolu debaty," říká.
