Přeloženo: neumějí se orientovat, nedokážou to našprtané přiložit k životu. Škola je jim pro kočku a diplom. Hodiny navíc že by dětem otevřely hlavičky? Desetiletá dívenka v přidané hodině konečně pochopí spalovací motor, a hlavně, proč se o něm má učit?
Argumenty ministerstva znějí na první pohled logicky: naše děti se učí méně než jinde. Využijme toho. Dostanou-li ředitelé pár hodin navíc a k vlastnímu "použití", mohou začít modelovat školy dle přání žáků i rodičů.
Jsme škola zaměřená na přírodní vědy? Přidanou hodinu věnujeme laboratořím. Nabízíme jazyky? Dvě hodiny navíc dáme na konverzaci s rodilým mluvčím v malých skupinkách... Potíž papírových plánů je ale v jejich čelním střetu s realitou.
Děti jsou dnes většinou přetížené a to bez efektu. Základní školy neopouštějí drilování (čest a sláva výjimkám), neboť střední školy a po nich i vysoké si žádají především znalosti faktů.
Žáci a studenti se ocitají v uzavřeném kruhu. A když z něj nakonec vyjdou a rozhlédnou se, zjistí, že naučené moc neuplatní. Čím dál víc ubývá míst s přesně vymezenou náplní práce, s požadavkem na konkrétní znalosti.
Na trhu práce se stále častěji objevují profese, nad nimiž bychom ještě před deseti lety kroutili hlavou. Jejich hlavní náplň: překvapivý nápad, tvůrčí schopnosti. Ne nadarmo velké podniky, banky zaměstnávají třeba umělce na místech poradců. Mají velmi neotřelé myšlení.
Než žáček základní školy začne pracovat, svět kolem se několikrát otočí a promění. Základní školy by proto měly vybavit děti obecnými znalostmi matematiky, logiky... měly by je naučit číst, komunikovat, rozumět textům, znát nejméně jeden jazyk.
Potřebují k tomu opravdu další hodiny? Prošprtané hodiny navíc otráví děti, učitele, i daňové poplatníky. A chytřejší nebudeme.
