Čtyřicet procent dotázaných uvedlo, že se do školy netěší, protože je nebaví a nudí se v ní. Třetina školáků je rovněž přesvědčena, že je kantoři nechápou. Každý čtvrtý by podepsal, že vyžadují nesmyslné věci.
A téměř šedesát procent si myslí, že učitelé mají své oblíbence, které protežují.
"Nejvíc nás zarazilo, že je zhruba deset procent školáků přesvědčeno, že je učitelé moc neznají. A to je velký podíl," soudí Jana Hamanová z SC&C. Psychologové tato čísla potvrzují.
| Učitel nebo učitelka? | ||
| souhlasné odpovědi | podíl (%) | |
| muži jsou lepší | 71 | 23,7 |
| ženy jsou lepší | 53 | 17,7 |
|
nezáleží na tom |
176 | 58,7 |
Doby, kdy slovo učitele bylo takřka dogma, dávno minuly. Učitel, který dnes předstoupí před třídu, si musí připadat jako fotbalový brankář, na něhož samotného se šest i více hodin denně řítí zhruba třicítka protihráčů. Jediné, co může udělat pro to, aby se vyhnul totálnímu debaklu, je změnit dres a ze soupeře se stát respektovaným spoluhráčem.
Snad ještě nikdy se atmosféra ve školách neměnila tak rychle a tak dramaticky jako v posledních letech. Školáci jsou rok od roku otevřenější, ctižádostivější a také agresivnější a nesoustředěnější, vypočítávají učitelé. Kantoři se tak v poslední době ocitají pod stále přísnějším drobnohledem svých žáků a studentů.
Ti bedlivě hlídají, zda se k nim učitelé chovají náležitě. Jak vedou výklad. Jestli neříkají něco, na čem by je mohli "dostat". Protože dnes díky rozvoji informačních technologií mají mnohem větší šanci nachytat učitele na švestkách. Nesčetněkrát tak činí.
Zvlášť tehdy, pokud jim kantor nesedí, pokud jej nerespektují. "Obecně platí, že čím je školák mladší, tím více učitelů si váží. Zatímco pro žáky pátých až devátých tříd je typické, že si váží prakticky všech svých učitelů, starší ročníky uznávají již jen několik svých profesorů," říká Jana Hamanová ze společnosti SC&C, která připravila exkluzivně pro Mladou frontu DNES průzkum na téma "Školní mládež a učitelé".
| Co žákům na učitelích vadí? | ||
| počet žáků | podíl (%) | |
| bere drogy | 260 | 86,7 |
| pije alkohol | 228 | 76,0 |
| homosexualita | 104 | 34,7 |
| kouření | 58 | 19,3 |
| je rozvedený(á) | 11 | 3,7 |
|
nic nevadí |
15 | 5,0 |
Patnáct procent uznává pouze jednoho jediného učitele.
"Rozdíly v tom, jak kdo učitele bere, závisí kromě věku také na místě, odkud školák pochází. Na malých a menších městech si studenti váží většího počtu svých profesorů než ve velkoměstech," podotýká Hamanová. "Potěšující ovšem je, že jsou jen čtyři procenta těch, kteří si učitelů neváží vůbec," dodává.
Získat si respekt, či spíše uznání, dnes není jen tak. Učitel si ho nevydupe tím, že ve třídě zavede vládu pevné ruky. Natož když bude pořádky zavádět křikem. "Učitelé se mi zdají moc hysteričtí a nervózní. Měli by se uklidnit a respektovat nás. Když se žák hádá kvůli něčemu, co neudělal, učitel ho nepustí ke slovu, a když si žák trošku vyskakuje, tak učitel by mu málem vrazil facku..." posteskl si ve své práci na téma "Škola" Stanislav Brůna, žák posledního ročníku Základní školy na Bergerově náměstí ve Stráži nad Nisou.
Jeho spolužačka Marie Vágnerová zase napsala: "Jako jednu z mnoha věcí bych asi ve škole změnila přístup učitelů k žákům. Když učitelka před žáky propadne něčemu, co nemá už moc daleko k hysterickému záchvatu, není to zrovna ideální obrázek a žáci si tím možná i posílí sebevědomí, že dokážou učitelku takto vyvést z míry."
Nekřičet na děti - to se snadno řekne, ale jak uklidníte třicítku rozjívených tváří, kterým rodiče doma vštěpují, že si od nikoho nemají nechat nic líbit? "Je to opravdu těžké. Když máte po škole, počítáte, že si autoritu rychle vydobudete svými neotřelými postupy a svou povahou. Pak zjistíte, že je to mnohem těžší," říká učitelka přírodopisu Jarmila Ichová, držitelka ceny Zlatý Amos pro nejoblíbenějšího kantora roku 1999.
Ta si hned první rok po mateřské dovolené myslela, že učitelování nechá. "Patnáctiletý žák sedmého ročníku se při vyučování rozhodl zalévat květiny a přes moje naléhání, aby se posadil, rozléval vodu po parapetu. Po skončení hodiny jsem ho nechtěla pustit ze třídy, dokud to neuklidí, ale byl o hlavu větší a o metrák těžší a prostě mě vytlačil břichem a odkráčel. Připadala jsem si bezmocná a neschopná a většina třídy to vycítila. Od rozhodnutí opustit školu a prodávat zeleninu mě odvrátil pan ředitel. Měl se mnou trpělivost a zpacifikoval ho."
| Důvody, proč si učitelů nevážit | ||
| počet žáků | podíl (%) | |
| vyžadují nesmyslné věci | 77 | 25,7 |
| nerozumí nám | 91 | 30,3 |
| nedokáží získat respekt | 50 | 16,7 |
| jsou nemoderní | 25 | 8,3 |
| berou směšné peníze | 8 | 2,7 |
|
chybí rozhled, znalosti |
17 | 5,7 |
| jiný důvod | 78 | 6,0 |
|
žádný důvod |
75 | 25,0 |
"Není se co divit. Ve školách je většina 'starších' učitelů, kteří nebyli pro dnešní realitu připraveni. Za komunismu se opravdu nedbalo na osobnostní rozvoj žáka, na vzájemný dialog, komunikaci.
Školský režim byl založen na tom, že učitel musí odučit osnovy a učebnici, a pro jeho samostatnou práci s dětmi nezbývalo místo," míní Ondřej Hausenblas z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, jeden ze zakladatelů sdružení Přátelé angažovaného učení a zároveň lektor Kritického myšlení.
Hausenblas soudí, že od té doby se situace zlepšila. "Dnes už je to lepší, ale zase málokterý učitel umí zacházet se svobodou, kterou může mít, protože na to nebyl připraven. Většina má ráda jistotu učení tak, jak to zná. Jak už to bylo i za jeho dětství, jak to má v přípravách a učebnicích." Jakkoli děti takovou výuku nemají rády, řada rodičů ji naprosto schvaluje.
"Je jen velmi malá část rodičů, která se intenzivně zabývá tím, co se ve školách děje. Která se angažuje a snaží se své děti vychovávat po svém," tvrdí ministr školství Eduard Zeman. "Z mých poznatků vyplývá, že rodiče z valné části očekávají, že za ně děti vychová škola.
Tlačí školu do velmi starých modelů: vy se nám o to postarejte. V tom je také problém školských reforem - mnozí rodiče nechtějí školu modernější. Chtějí tu klasickou starou dobrou c. a k. rakouskou školu s tvrdou, drilovou disciplínou," řekl Zeman. I když se může zdát tvrzení ministra přehnané, výzkum společnost SC&C mu dává za pravdu.
Oslovení školáci vypověděli, že jejich rodiče zpravidla souhlasí s názory a metodami učitelů (63 procent dotázaných) a vždy s nimi souhlasí další téměř jedna třetina. Jsou to také rodiče, kteří se čas od času snaží na školu delegovat ještě víc svých pravomocí. Když mají například pocit, že dítě nezvládají, přijdou dokonce požádat učitele, aby jejich synovi čas od času uštědřil výchovný pohlavek.
| Jak si školáci váží učitelů | ||||
| 5. - 9. třída | 1. - 2. ročník | 3. - 4. ročník | celkem | |
| váží si všech | 44,4 | 20,2 | 20,4 | 29,0 |
| váží si několika | 35,2 | 65,2 | 56,3 | 51,3 |
| váží si jednoho | 15,7 | 9,0 | 21,4 | 15,7 |
| učitelů si neváží | 4,6 | 5,6 | 1,9 | 4,0 |
Přijdou třeba požádat, aby pan učitel domluvil jejich mladé slečně, že to se šminkami přehání, anebo mladému muži, aby to vytahané triko se symboly marihuany nenosil.
"Dnes platí - ať si každý do školy nosí, co se mu zlíbí - pokud je čistý. Ale potíž je v tom, že školy dlouhá léta sledovaly a usměrňovaly, jak se děti oblékají a chovají. A myslím, že rodiče na to do jisté míry spoléhají i dnes," svěřil se před časem ředitel Základní školy Lipanská v Kolíně Bohumil Herčík.
"Hloupé je, že nikde není dán strop, co až si děti mohou dovolit. Chceme být demokratičtí a nikoho zbytečně nekomandovat, ale nějaké meze, které by řekly, stop, více tolerovat nebudeme, by byly zapotřebí." Meze ve školách určuje hlavně školní řád. A pak také, co všechno si učitel ještě nechá líbit.
Žáci s oblibou zkoušejí, co si mohou dovolit. "Jeden náš bystrý student si u maturity z češtiny vymyslel současného japonského autora sci-fi i s dílem. Češtinářka se přiznala, že o autorovi nikdy neslyšela. Pan předseda, "děd Vševěd", autora nejenže znal, ale dokonce od něj i něco četl," podělil se o svůj zážitek jeden z učitelů, Josef Duhajský na webových stránkách České školy.
A jiný jeho kolega připsal: "Kdo dnes učí informatiku, byť i na základní škole, dostává se pravidelně do situací, kdy ví méně než jeho žáci. V tomto oboru je rozdíl mezi značným počtem žáků a učitelem mnohem menší než v kterékoli jiné oblasti." Samozřejmě - ne každé dítě je oním "malým technikem", který se pohybuje s naprostou jistotou na internetu a běžně si čte v textech z anglicky psaných webových stránek.
"I tak má však dnešní učitel úplně jinou pozici, než měl před lety. V době televize a internetu už nemůže být tou absolutní autoritou. A také by byla chyba snažit se o to. Autoritativní přístup zvolí jen ten, kdo se cítí být těmito novými vlivy ohrožen," míní Soňa Hermochová z Centra aplikované psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
"Rozhodně je mnohem méně trapné přiznat, že učitel něco neví, než se tvářit jako všeznalec," soudí ředitel Gymnázia Jana Keplera v Praze 6 Jiří Růžička.
"Stává se dnes a denně, že vás žák zaskočí nějakým dotazem, na který ani nemůžete znát odpověď. Jsou kantoři, kteří to řeší velkoryse: přiznají neznalost a slíbí odpověď na otázku připravit na příště. Většinou se ale učitel pokusí přehrát otázku na děti.
Něco jako: a co si o tom myslíte vy. Pokud žákovi, co se ptal, nešlo o to učitele podusit, pokud byl prostě jen zvídavý a učitele má rád, takový manévr projde," říká s úsměvem Růžička.
Jinak je ovšem pokládání otázek na téma "blanokřídlí" nastudované kdesi v National Geographic jednou z mála legálních pomst, kterou mohou nespokojení studenti na svém učiteli vykonat. (To platí samozřejmě i opačně, například při zkoušení.)
Žáci přitom mají pocit, že je za co se "mstít". Z průzkumu společnosti SC&C vyplynulo, že téměř dvaačtyřicet procent studentů škola nebaví, ba dokonce je nudí. Téměř šedesát procent studentů je navíc přesvědčeno, že učitelé mají své oblíbence, jimž nadržují.
"Bohužel, asi to tak bude. Neznám žádného člověka - z jakékoliv branže - který by dokázal být stoprocentně objektivní, kterému by někdo nebyl sympatický méně a někdo více. Jistě by ale tyto pocity neměl dávat ve škole moc znát," připustil ředitel Růžička.
A co ještě školákům vadí? Skoro třetina má za to, že si nemohou učitelů vážit, protože ti jim nerozumí. Nemohou si jich vážit i proto, že vyžadují nesmyslné věci (26 procent) a nedokáží si získat respekt (17 procent).
Pro děti je podle psychologů i sociologů skutečně důležité získat k učiteli respekt. "Jednoznačně ze všech odpovědí vyplývá: děti chtějí mít za učitele osobnosti, kterých by si mohly vážit. Proto by naprosté většině vadilo, kdyby učitel bral drogy.
Pro tři čtvrtiny dotázaných je nemyslitelná představa učitele pijícího alkohol. Přitom víme, že s drogami experimentuje velká část studentů a alkohol ochutnal snad každý. Za odpověďmi tedy musí být fakt, že alkoholik či narkoman nemůže být tou silnou osobností, kterou si školáci přejí," soudí Hamanová.
Třetině žáků by ovšem vadilo i to, kdyby o svém učiteli věděli, že je homosexuální. Z výzkumu ovšem vyplývá, že přístup se mění s věkem studentů. Zatímco pro téměř šedesát procent žáků pátých až devátých ročníků je homosexuál jako učitel nepřijatelný, stejný názor má pouze osmnáct procent studentů nejvyšších ročníků středních škol.
Jiří Hromada, předseda Sdružení organizací homosexuálních občanů, soudí, že se na názorech dětí odráží nesprávně pojatá sexuální výchova. "Žák na základní škole se totiž nedozví, jaký je rozdíl mezi homosexualitou a pedofilií. Možná to zní absurdně, ale ve školách si nelámou hlavu s vysvětlováním, co je to sexuální úchylka a co odchylka. Už léta marně usilujeme o změnu osnov, chceme větší výchovu k lidství, k toleranci. Zatím jsme moc úspěchů neměli," podotýká Hromada.
Touha po učiteli coby vzoru tak jak tomu bylo v minulosti pramení podle Karla Rýdla z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy také z nejistoty, ve které dnes děti žijí. "Zhoršuje se společenské klima, ztrácejí se určité bariéry. Děti si nejsou vědomy určité dlouhodobější perspektivy, smyslu života, chybí jim hodnotová orientace," podotkl Rýdl.
S tím vším by jim měl pomoci třeba právě učitel. "Vždycky si ale říkám, jestli se toho po učitelích nechce příliš mnoho," říká ministr Eduard Zeman, původním povoláním taktéž učitel. "Na jednu stranu se očekává, že bude něco jako moudrý guru, který vše vyřeší, vše umí, vše zná a se vším si poradí. Učitel má ovšem tu výhodu, že nemá k dětem daleko. V učitelích je totiž do určité míry vždycky něco trochu nedospělého. Vždyť většina z nich ne- opustila nikdy školu," dodává Zeman.
