Jedenáctiletou Annu z Prahy za špatné známky matka léta bila.
A všichni okolo tvrdí, že si ničeho nevšimli. Dvouletá Barborka přitom i s matkou, které její muž ubližoval, skončila po rozvodu v azylovém domě.
Přesto dítě neprohlédl lékař. Stačilo matčino ujištění, že se bývalý muž dětí nedotkl.
Lékař by však zjistil, že děvčátko má řadu čerstvě zhojených a nikdy neléčených zlomenin.
"Starší dcera na prohlídce byla a byla v pořádku. Barunka ne, matka tu byla s dětmi jen krátce. A děti vypadaly spokojené," říká Miroslava Zelenková z Domova svaté Alžběty ve Veselíčku na Milevsku.
Ničeho si nevšimla ani sociální pracovnice z čáslavské radnice, která matku po rozvodu navštívila. "Děti byly čisté a ani od sousedů jsme neměli žádné signály o týrání," tvrdí vedoucí odboru vnějších vztahů radnice Antonín Hejzlar.
Rodiče Barborky i nového přítele její matky teď vyšetřuje policie. Odborníci se shodují, že dokud policisté nezačnou stíhat nejen trýznitele dětí, ale i sousedy rodin, lékaře či učitele za to, že případy týrání neoznámili, bude týraných přibývat.
"Případy týraných dětí jednoznačně zhoršuje lhostejnost okolí. Kde byli sousedi, co dělali tři roky učitelé, že nic neviděli, jak to, že si ničeho nevšiml dětský lékař? Oni jsou také vinni, ale na rozdíl od Aniččiny maminky zůstávají v anonymitě," říká Marie Vodičková z azylového zařízení Klokánek.
Jenže podle policistů to není jednoduché. "Stíhat někoho, že neoznámil týrání dítěte v rodině sousedů, je složité. Je obtížné dokázat, že skutečně o týrání věděl," tvrdí jeden ze severočeských kriminalistů.
Pak však Česko dál zůstane mezi čtyřmi zeměmi v Evropě, kde je nejvyšší počet týraných dětí. Ročně jich u nás na následky trýznění rodiči zemře zhruba padesát.
Maminka mě škrtila, táta na mě vzal bič
Maminka ji bila rukou i vařečkou. A když nerozuměla učení, klekla jí na krk kolenem a škrtila ji.
"Máma mě bila, ale táta na mě vzal bič," říká klidně jedenáctiletá Anička. Do azylového zařízení Klokánek ji odvezli rovnou ze školy.
Učitelka se jí zeptala na modřinu pod okem a dívenka se rozpovídala o tom, jak se k ní rodiče chovají. Tady už je tři čtvrtě roku, našla si nové kamarády a zotavuje se z utržených ran.
Dodnes však tahle křehká blonďatá dívka bere prášky na uklidnění. Dodnes budí svou vychovatelku, "tetu", jak jí tu děti říkají, výkřiky hrůzy ze spaní. Domů by se nevrátila ani zanic.
"Jen když se přiblížíme k místu, kde bydlela, chytne se mě za ruku a bojí se: Teto, že mě budeš chránit, že mě nedáš," říká vychovatelka Šašková z azylového zařízení Klokánek.
"Maminka mě budila v noci, abych se učila," říká jedenáctiletá dívka s toutéž mrazivou upřímností. "Jednou mě shodila ze židle a škrtila mě. Nelíbilo se jí, že neumím češtinu a matematiku. Jindy mě bila do krve. Tady jsem měla krvavé šrámy," ukazuje holčička zezadu na stehna.
Ale nejvíc na ni byl zlý její otec. Anička měla největší strach, když jí tatínek vyhrožoval, že půjde do polepšovny. "A přitom to vůbec není spravedlivé. Já jsem nic špatného nedělala, to on mi ubližoval. Já myslím, že by měl jít do polepšovny spíš on," řekne potom zamyšleně.
|
Jak poznat týrané dítě • má na těle modřiny, řezné nebo bodné rány nebo jiné známky fyzického násilí • není spontánní a veselé, tím se liší od jiných dětí • často bývá podvyživené, špatně oblečené |
