Devětatřicetiletému muži z obce nedaleko Ostravy hrozí za týrání partnerky až osmileté vězení. "Byl to úplně normální chlap, který věděl, co od života očekává. Byla jsem zamilovaná," vypráví žena, která si nepřeje zveřejnit svou identitu.
Domácí násilíPřípadů domácího násilí přibývá v celé České republice, v roce 2007 bylo vykázáno 862 lidí, loni už 1 430. Největší podíl má právě Moravskoslezský kraj (14,1 %) a v něm Ostrava. Na druhém místě je Ústecký kraj (13,3 %). Policisté na Ostravsku se tomuto problému dlouhodobě věnují, existuje speciální 45členný tým zaměřený na tyto trestné činy. V září se v Ostravě uskuteční celostátní konference na téma násilí páchaného na seniorech. |
Postupem času se muž začal měnit. Nejprve družce zakázal kamarádky, pak rodinu, nakonec nesměla ani vycházet ven. "Zcela třeba odmítl, že bych odešla do nějakého zaměstnání. Pomáhala jsem mu v zemědělství, na něco jiného než na práci nebyl čas. Když jsem se proti čemukoliv ohradila, tak dlouho vysvětloval, že nemám pravdu, až jsem nakonec pokaždé ustoupila," líčí. Několikrát ji partner dokonce fyzicky napadl.
Dítě vše změní, myslela si. Omyl
Postupně se měnila i ona. "Začala jsem žít jeho životem. Vinu jsem ale dávala sobě," konstatovala. Za pocity provinění mohly i neustálé mužovy stížnosti, že něco nedělá, případně dělá špatně.
Přesto s ním nakonec měla dítě. Myslela si, že rozšířením rodiny se vše zlepší. Jenže se krutě mýlila. "Dokonce mi zakazoval i dítě. To bylo strašné. Když jel na noc pryč, vzal si dítě s sebou," řekla žena a v jejich očích se objevují slzy. Izolaci snášela stále hůře. Rozhodla se nakonec pro útěk. Ale jak, když s dítětem nebyla nikdy na delší čas sama?
Šance se objevila při společném nákupu, když si muž jen pro něco odskočil do obchodu. "Bylo to okamžité rozhodnutí. Dítě jsem vytáhla z autosedačky a utekla do nejbližšího paneláku. Tam zazvonila u prvních dveří a poprosila o zavolání policie. Paní, co mi otevřela, byla moc hodná," vzpomíná na dramatické chvíle.
Partner si vinu stále nepřipouští
Ačkoliv u sebe měla jen třicet korun a zatím neví, co bude dělat dále, svého rozhodnutí nelituje. První dny strávila v ostravském Krizovém centru, nyní žije v Domě pro matky s dětmi. Partner ji sice vyhledal, vyčítá jí, co udělala, klade jí vše za vinu, ale nic více už nezmůže.
"Mám svobodu a konečně život. Jezdím s dítětem na procházky. Nedovedu si představit, že bychom se vrátili. Nebylo to tak, že by se opil a pak mě zbil, jeho týrání bylo jiné - psychické a cílevědomé. A možná tak ještě horší," říká a všechny ženy s podobným osudem vybízí, aby se nebály a oslovily policisty nebo odborníky. "Žádná žena by si neměla nechat vnucovat život někoho jiného."
