Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Tymošenková: Skutečné poučení z Černobylu se netýká bezpečnosti jaderných elektráren

  8:29aktualizováno  8:29
Začalo to jako šedý a blátivý jarní den, jeden z mnoha podobných v mé vlasti. Skončil však hrůzou a truchlením. Nikdo z nás samozřejmě neznal přesný okamžik, kdy v Černobylu před 25 lety udeřila katastrofa. Žili jsme tehdy v systému, který obyčejným občanům upíral jakékoliv právo znát třeba jen základní fakta a události. A tak nám tajili i radioaktivitu, jež unikala ze zničeného reaktoru v Černobylu – a vítr ji unášel nad severní Evropu.

Tragédie v Černobylu - Generál Nikolaj Tarakanov (vlevo) odměňuje diplomy vojáky, kteří pracovali na střeše černobylské elektrárny. (červen 1986) | foto: Profimedia.cz

Ještě bizarnějším aspektem černobylské katastrofy však, jak už dnes víme, byla skutečnost, že přesné informace o rozsahu neštěstí nedostal ani Michail Gorbačov, tehdejší generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu. Možná to byla právě tato skutečnost, co o pouhých pět let později konečně odsoudilo starý systém na smetiště dějin. Žádný režim stojící na neomezeném sebeklamu si nedokáže udržet zdání legitimity, jakmile vyjde najevo rozsah tohoto sebeklamu.

Protože se tehdy k obyčejným Ukrajincům dostaly jen útržky spolehlivých informací, jsou moje vzpomínky na Černobyl zákonitě mlhavé. Dnes si vzpomínám jen na to, jak nám jeden rodinný přítel poprvé zděšeně šeptal zprávy o katastrofě. A vzpomínám si na svůj zoufalý strach o malou dcerku. Brzy poté následoval skutečný příval téměř hysterických zpráv z druhé ruky a příběhů, které o katastrofě prosákly na veřejnost.

Poničená jaderná elektrárna v Černobylu na snímku z května 1986

Poničená jaderná elektrárna v Černobylu na snímku z května 1986

Všechny tyto vzpomínky jsou samozřejmě nesmazatelné. I po pětadvaceti letech je však pro mě obtížné spojit si to, co o katastrofě skutečně vím, s dobou, kdy jsem se o ní dozvěděla.

Základ sovětské filozofie: lhostejnost

Dnes je černobylská havárie příkře odsuzována z morálního i metafyzického hlediska. Vrhá na lidstvo temný stín, nevídaný od svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945. Na rozdíl od jaderné krize v japonské Fukušimě se však skutečné poučení z Černobylu netýká bezpečnosti jaderných elektráren. Týká se arogance a lhostejnosti oficiálních míst k utrpení a také kultu utajování, který umožňuje, aby se o informace dělila pouze úzká elita posedlá stabilitou. Důsledky tohoto uvažování jsou Ukrajincům připomínány právě nyní – vládou, jež snížila nemocenské dávky mužům, kteří vedli hrdinný boj za omezení dopadů černobylské katastrofy.

Odkud tedy pramenila lehkovážnost, s níž se k černobylské krizi přistupovalo? Co způsobilo tak arogantní nezájem o zdraví lidí žijících v blízkosti elektrárny, o zdraví hrdinných mužů a žen, kteří se snažili omezit škody (a k nimž se oficiální činitelé stále chovají jako k pěšcům), a také o zdraví milionů lidí, kteří žili pod šířícím se radioaktivním mrakem?

Opuštěné město Pripjať - autodrom

Opuštěné město Pripjať

Vládní lhostejnost je zvláštní a nepřirozený stav mysli, v němž se rozostřují hranice mezi zločinem a trestem, krutostí a soucitem i dobrem a zlem. Protože jsem vyrostla v SSSR, vím, že sovětští pohlaváři učinili z opovržení utrpením a morálními ohledy v podstatě samotný základ své filozofie vládnutí. Nezodpovědné vlády se téměř zákonitě přestávají zajímat o osud svých občanů.

Hněv může být tvůrčí

Může být lhostejnost vůbec někdy ctností? Samozřejmě – v dobách hrůzy, jako byl holocaust nebo ukrajinský hladomor, mohou izolovaní a bezmocní jednotlivci upadnout do lhostejnosti jednoduše proto, aby si uchovali alespoň stín příčetnosti. Ani tehdy ji však nelze plně ospravedlnit a zákonitě následují nevýslovné a sžíravé výčitky, o nichž tak dojemně psal Primo Levi.

Skutečně neodpustitelná je však lhostejnost oficiálních míst – snad proto, že lhostejní oficiální činitelé nikdy nepociťují výčitky, o nichž Levi psal. Pro některé politické vůdce je dokonce lhostejnost lákavá. Je o tolik snazší uhýbat před občany očima než se potýkat s jejich nelehkým osudem. Je o tolik snazší – a často i levnější – odvracet zrak od tragických životních podmínek jednotlivců než přizpůsobit politiku jejich potřebám. Pro státního činitele, který se otočí zády k utrpení, postrádají občané jeho země důležitost. Jejich životy jsou bezvýznamné, jejich skrytá nebo i viditelná úzkost bezcenná jako zoufalství nul.

Italský spisovatel Primo Levi

Italský spisovatel Primo Levi

Taková lhostejnost je nebezpečnější než hněv a nenávist. Hněv totiž může být umělecky a politicky tvůrčí. Puškin napsal v rozhněvanosti některé své nejslavnější básně, Beethovenovy velkolepé symfonie vznikly v návalu nepotlačitelných emocí a Nelson Mandela, Václav Havel i Aun Schan Su Ťij museli snášet vězení, protože měli zlost kvůli nespravedlnosti, jíž byli svědky.

Naopak lhostejnost není tvůrčí nikdy, jelikož se při ní nikdy nedostaví reakce na nespravedlnost ani pomoc trpícím. Je to nástroj vlád, které jsou ve skutečnosti nepřáteli vlastního lidu, poněvadž z jejich činnosti má prospěch pouze vládce – nikdy ne oběť, jejíž bolest se přehlížením jen umocňuje. Političtí vězni, hladové děti, uprchlíci z Černobylu bez střechy nad hlavou nebo ozáření pracovníci, kteří potřebují doživotní lékařskou pomoc – o těch všech platí, že zlehčovat jejich osud a odepírat jim alespoň jiskřičku naděje znamená vykazovat je do temného světa bezmoci. Vládní činitelé, kteří odmítají lidskou solidaritu, tím v podstatě popírají vlastní lidství.

Když Dietrich Bonhoeffer čekal ve vězeňské cele na popravu Hitlerovým gestapem, prohlásil, že se všichni musíme „podělit o Boží utrpení“. Lhostejnost podle Bonhoeffera není jen hřích, ale i jistý druh trestu. Možná právě takové je stěžejní poučení z Černobylu: vlády, které systematicky přehlížejí osud svých občanů, nakonec odsoudí samy sebe.

Julia Tymošenková

Julia Tymošenková

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezitulky jsou redakční.

Autor:


ZPRÁVY: Ministr kultury podepsal smlouvu na odkup vepřína v Letech za 450 milkionů



Hlavní zprávy

Nejčtenější

Právníci přechytračili soud. Vyhýbali se mu až do promlčení činu

Obžalovaní Karel Hnilica a Lenka Hnilicová na snímku z prosince 2012

Manželský pár advokátů Hnilicových názorně demonstroval, jak je v Česku možné se vyhnout trestu od soudu. Byť jde o...

U požáru motorestu na dálnici D10 zasahovali hasiči i v noci

Motorest Čtyři kameny u dálnice D10 nedaleko Hlavence u Prahy na snímku z 19....

Středočeští hasiči v noci na neděli pokračovali v hašení požáru motorestu Čtyři kameny na mladoboleslavské dálnici...



ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN půjdou společně. Vést Sněmovnu Fiala nechce

ODS. TOP 09, KDU-ČSL a hnutí STAN se dohodly na společném postupu při formování...

Čtyři strany ve Sněmovně - ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN - se domluvily na společném postupu při formování Sněmovny a...

Muž přesvědčil policistu k demonstrativnímu oběšení, pak ho nechal zemřít

Sebevražda (ilustrační foto)

Policista z olomoucké krajské policie, který zemřel na začátku roku 2015, nespáchal dobrovolnou sebevraždu, ale byl...

Vzdejme se slova Vánoce, vyzval kněz křesťany. Už podle něj nemá smysl

SANTABĚH. Několik stovek běžců v kostýmech Santa Clause bylo možné pozorovat v...

Severoirský katolický kněz Desmond O’Donnell míní, že by nejen katolíci, ale vůbec všichni křesťané měli opustit výrazy...



Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Američtí váleční veteráni navštívili památník druhé světové války ve

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...



Najdete na iDNES.cz