Vztah mezi politiky a novináři byl vždycky napjatý - novinářům se zpravidla nelíbí, co politici dělají a politici zas nelibě nesou, když o nich novináři kriticky píší. Jen málokdo si o sobě chce v novinách přečíst, že je neschopný tajtrlík s komplexem méněcennosti, zvlášť když člověk neschopný tajtrlík s komplexem méněcennosti je. Kdyby politici takoví nebyli, prostě by s novináři polemizovali - buď na stránkách jejich médií nebo třeba v rozhovorech. Jenže politikům to moc nejde. Zpravidla se totiž proti nim spiknou fakta i logika a pak nezbývá, než použít tu nejsnadnější a nejvíc dětinskou obranu, které jsou schopni - ponižování oponenta. Znáte to z dětského hřiště - vyhrajete ve fotbale 5:0 a odcházející Robertek nakonec řekne: "Stejně je tvoje máma flundra", aby se alespoň trošku uklidnil. No a tyhle legrácky z dětských hřišť se pak přenáší do propojeného světa médií a politiky.
Tak nám třeba Robertek od vedle prohlásil, že tamní novináři jsou "protislovenské prostitutky".
A nakonec redaktorovi ze slovenského rozhlasu vysvětlil, že novináři politikům nejsou rovni (nejspíš, že jsou proslovenské prostitutky nebo co). Je to docela velký posun od dob, kdy si vystačil s přirovnáváním novinářů k záchodovým pavoukům.
To náš pan prezident zase přišel s tím, že novináři (nejdřív z Mf DNES, pak z České televize) jsou "pitomé domovnice", což nijak nevybočuje z jeho obvyklého záchodového repertoáru, kterým nás oblažuje od doby, kdy takto hasí každý problém, každou kauzu a každý přešlap, kterého se dopustil od dob, kdy se stal v této zemi premiérem. Zajímavé je, že metoda "A vaše máma je zase flundra" funguje na některé voliče dokonale.
"Ten jim to zase nandal, mámo," ozývá se ze slovenských i českých obýváků, jako by o někom říct, že je prostitutka, bylo kdovíjaké hrdinství. To, s prominutím, zvládne kdejaká prostitutka, dokonce i ta s nějakým politickým mandátem. Ale dost už, člověk si musí zachovat nějakou důstojnost a neklesnout na úroveň politiků. Dovolím si jenom ještě konstatovat, že taková poctivá prostitutka, pánové, taková, co se myje, chodí na zdravotní testy a nepřepaluje ceny, té se vy nemůžete ani rovnat. (A my novináři občas také ne, to abych zase nezapomněl, že někteří naši kolegové skutečně děsivá stvoření jsou. Pravda, zrovna o nich pan prezident, ani pan slovenský premiér nelichotivě nehovoří).
No a jak by to vypadalo, kdyby se čeští novináři chovali jako někteří čeští politici, se můžete podívat tady:
Pojďme ale k hlavním událostem minulého týdne. Těch bylo tolik, že se lidé na Facebooku málem zbláznili, jak vymýšleli vtipy na jednu událost a než je vymysleli, už ji převálcovala další. Tak například nám vypadl Google, což chvíli připomínalo konec světa. Hladoví youtubeři vyrazili do ulic žebrat a ptát se kolemjdoucích proroků, jakou si mají najít poctivou práci, když se nemůžou živit tím, že budou prdět do kamery a dávat to na YouTube.com. Normální lidé také reagovali...
Také vznikla nějaká nová strana a během hodiny měl na ni každý jasný názor, který jsme ale hodně rychle zapomněli, protože už nikdo neví o co vlastně šlo.
Umřel totiž Krakonoš (tedy jeho herecký představitel) a je jasné, že Krkonoše teď konečně ovládnou zlovolní Sudeťáci.
A taky umřel nějaký komunistický diktátor, co vypadal cool a kouřil doutníky, takže ty vraždy, chudobu a bídu mu nakonec polovina Evropy odpustila, což je tak nějak v těchto krajích běžné. Jasný názor na jeho smrt ale z počátku projevil budoucí americký prezident.
Fidel Castro is dead!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) November 26, 2016
My si Fidela budeme každopádně pamatovat jako hrdinu reklamy na pivo...
... a legendárního klipu.
Na závěr si dejme pár zábavných reklam, ve kterých hrají hlavní roli diktátoři nebo jejich režimy.
