I Kavanův náměstek a předkladatel rezoluce Martin Palouš přiznal, že kolem návrhu pochybení byla. O co však konkrétně šlo, neřekl.
Nejde ani tak o původní návrh českého znění rezoluce, obsahující kritiku amerického embarga, který tak rozhořčil Washington, že jeho šéfdiplomat Colin Powell osobně tlumočil své obavy Václavu Havlovi.
Přitom Praha není první, kdo kritizuje americké embargo. Země Evropské unie, jinak věrní alianční spojenci Ameriky, to dělají již řadu let. Ani Bushovi republikáni nejsou v této záležitosti zajedno. A leckteří američtí byznysmeni si stěžují, že s embargem jim uniká kšeft na nedalekém karibském ostrově, kde je už teď nahradila evropská konkurence.
Ti všichni se svými názory netají a otevřeně je obhajují. Jim ministr Powell nevolá. Jejich názory zřejmě respektuje.
Jde o formu, jakou se to Američané od Prahy dověděli. A z Havlova příkrého, i když poněkud zamlženého vyjádření vyplývá, že úplně "košer" jednání Černínského paláce vůči Američanům nebylo.
Ženevská rezoluce sice skončila kompromisem, ale pachuť kolem ostrých výroků zůstala.
Je to jak bajka od La Fontainea. Má poučný, možná moralistní závěr. Chceš-li mít spojence, musí ti věřit. A zklamal-li jsi jednou, nezklameš podruhé?
