Turistika a turistika

Všechno zlé je k něčemu dobré. A v případě sobotního atentátu v indonéském letovisku to platí také. Je totiž čas poměřit naše západní zvyky měřítkem trvalé udržitelnosti. Turistika je jednou ze zálib která je v protikladu k pokusům o návrat k místní soběstačnosti. Peníze, které regionu přináší, nejsou dvakrát ekologické. Naopak původní způsob obživy tlumí a domorodce tak dělá závislé zas a jen na nadnárodních dovozech. Není potom divu, že jim takové uspořádání nevoní.

Nejvíc uděláme pro rozvojový svět, pokud se sami začneme chovat udržitelně a pokud možno soběstačně, bez všech těch orientálních surovin......  snížíme-li náročnost našeho plýtvavého způsobu života. Není možné si jen tak popíjet kávu  nebo mlsat banány, a nevidět mnohem víc než dvě stě mrtvých, které tento NÁŠ bezohledný diktát spotřeby způsobuje. Tím, že znemožňuje uživit domorodce domácími přirozenými potravinami, protože  půdu zabírají právě plantáže plodin na vývoz či pěstování dobytka do amerických hamburgerů !