Cestou z istanbulského letiště do centra by neznalý turista mohl nabýt dojmu, že na výběr je vlastně jen jeden kandidát - prezident Erdogan. Ten je králem všech billboardů, nad cestami vlají prapory jeho Strany rozvoje a spravedlnosti (AKP) a jen sem tam probleskne plakát jiného kandidáta.
Erdogana bude volit i osmadvacetiletý taxikář Murat. „Je dobrý!“ říká. V historickém centru pak člověk na nějaké volby zapomene úplně. Nikde po nich není ani stopa, zato současného fotbalového mistrovství jsou plné televize. Stačí však sejít do přístavu Eminönü nebo si sednout na čaj s některým z místních a je jasné, že každý Turek má o nedělních volbách svou jasnou představu.
„Víte, Erdogan není špatný, ale není ani dobrý. Určitě vykonal spoustu skvělých věcí pro Turecko. Mně vadí lidé kolem něj. Nahrabali si do kapsy a brali by i dál. To musí skončit. Muharrem to podle mě myslí dobře. Je velmi chytrý, je to učitel a vzdělání je pro něj velmi důležité. Stejně jako pro mě. U nás jsou školy ve špatném stavu. Mladá generace je ze současné situace zoufalá. Je to hrozná škoda,“ říká Ömer, obchodní zástupce firmy nabízející výlety na Bospor.
Ještě v minulých volbách volil Erdogana, teď však chce zkusit něco nového a jeho hlas připadne právě kandidátovi Republikánské lidové strany (CHP) Muharremu Incemu. „S Tureckem to jde z kopce i přesto, jak bohatá to je země. Všechno to bombardování. Ekonomika se zhoršuje, padá lira. Možná to Muharrem dokáže změnit,“ pokračuje Ömer.
Změnu chce i majitel restaurace Ferit. „Po šestnácti letech už to prostě chce novou krev. Je to 50:50, Ince má šanci,“ říká asi šedesátiletý muž, zatímco mu nad hlavou běží televizní interview na stanici TRT. Hostem je Erdogan.
„Svou politikou nás táhne k Arabům, ale my chceme být s Evropany,“ míní Ferit. Nadávání na Araby je mezi Turky ostatně oblíbené téma. „Jsou líní! Umí jen jíst a spát. Neumí se chovat, nechtějí pracovat,“ říká rozhořčeně obchodník a restauratér Bedi, který své obchody nyní plánuje rozšířit do Finska. „Když můžu, raději si vyberu evropského klienta než arabského,“ dodává.
I on do volební urny hodí lístek s učitelem Incem a stejně jako ostatní je přesvědčený, že vyhraje. „Je moderní a my potřebujeme někoho takového,“ říká Bedi. Inceho voliči také shodně říkají, že původní favoritka opozice Meral Akşenerová už teď nemá příliš šancí. „Meral je dobrá a Turecko potřebuje ženu. Ale ve volbách dostane tak dvanáct procent maximálně. Kdyby kandidovala za svou původní Stranu národní akce (MHP), měla by větší šanci. Ale se svou novou Stranou dobra je pro lidi neznámá,“ přemýšlí Bedi.
Paleta kandidátů je však nyní velmi pestrá a každý má svého favorita. „Mám rád Šťastnou stranu (SP), takže budu volit Temela Karamollaoglua,“ haleká nadšeně pouliční naháněč Ahmet, kterému při otázce na volby na mysli nejdříve vytanul světový pohár, až pak domácí politika. Arslan, kurdský prodavač suvenýrů přes ulici, s dovětkem, že Ahmet „moc hulí, takže neví, co mluví“, poodejde stranou a začne něco nenápadně vytahovat z kapsy.
Je to klíčenka s fotkou vězněného kandidáta prokurdské Lidové demokratické strany (HDP) Selahattina Demirtaşe. S obavami v očích na rozloučenou říká: „Buďte ve své práci opatrná.“ Uklidňující. Oblíbeného politika HDP by volil i Ömerův mladý bratranec, který jen vesele zahalasí, že má pro to spoustu důvodů.
Kurdský prodavač Timur by však Demirtaşe nikdy nevolil. „Ani jeden ve vedení HDP nejsou skuteční Kurdové, jsou to alevité! Podívejte, než nastoupil Erdogan, Kurdové nemohli na ulici poslouchat kurdskou hudbu, okamžitě přišla policie a zarazila to. Nebo nám začali nadávat ostatní lidé. To se díky Erdoganovi změnilo. Máme svůj televizní kanál, můžeme mluvit kurdsky a jsme v bezpečí. Dřív bylo na ulicích plno zlodějů a policistů, kteří chtěli úplatky. To už není. Každý má dům, auto. Já budu volit určitě Erdogana,“ říká rezolutně Timur a tvrdí, že stejně to cítí velká část Kurdů.
Jestli budou volit Erdogana, nasekám je do kebabu!
Najdou se i ti, kteří volby příliš neprožívají. „Nas*at na politiku! Když o tom někdo mluví, odcházím. Nepůjdu volit, a to i proto, že pocházím z Kappadokie a musel bych kvůli tomu jet domů,“ říká majitel obchodu s koberci Med. Devětatřicetiletý návrhář obleků a nyní podnikatel Ismael pak cítí nenávist hlavně k Erdoganovi.
„Nic mu nedám! Půjdu volit, ale hodím tam prázdný lístek. A rodina mi musela přísahat, že ho nebude volit. Jinak je nasekám do kebabu! Erdogan je diktátor a ničí naši zemi, naši budoucnost! Dřív nás v zahraničí respektovali, teď se nám jen smějí. A ze všech okolních zemí Erdogan dělá nepřátele Turecka, úplně zbytečně,“ rozčiluje se Ismael.
Ačkoliv si všichni oslovení Turci s novinářkou povídají ochotně, Ömer upozorňuje na obezřetnost, kterou dnes lidé musí v Turecku udržovat. „Lidé se dnes bojí o politice mluvit. Pocházím z Anatolie, kde je život mnohem levnější a jednodušší. Rodina mi tam nadává, že chci volit Muharrema. Pro ně je favorit Erdogan a vůbec mě nechápou,“ upozorňuje.
Kandidát na tureckého prezidenta Muharrem Ince. (17. června 2018)
Temnější stránku současného Turecka pak poodhaluje třicetiletá učitelka matematiky Elif. „Celý svůj mladý život jsem prožila pod vládou Erdogana a je to čím dál horší, hlavně od protestů v Gezi parku. Zatímco dřív byli zločinci a zkorumpovaní politici zavíraní do vězení, dnes jsou ve vedení země. Lidé mohou být vyhození z práce jen za kritiku vlády. Můj kolega z práce napsal něco takového na Facebook a okamžitě ho vyslýchala policie. Jediná jeho možnost, jak se z toho dostat, bylo tvrdit, že mu někdo hacknul počítač a že to nepsal on. Nakonec ho pustili,“ popisuje mladá žena s tím, že v práci o svých názorech zásadně nemluví a svěřuje se jen nejbližším přátelům.
Nejraději by se z Turecka odstěhovala, ovšem s učitelským platem 3,5 tisíce liry (zhruba 15 tisíc korun) těžko vyjde, natož aby našetřila na život v cizině. „Všechno se tu zhoršuje, kolabuje školství i zdravotnictví. Dobrého lékaře neseženete a učit ve státních školách můžete jen tehdy, když vás schválí vládní komise,“ pokračuje a o Erdoganovi a AKP mluví výhradně jen jako o „něm“ a „té straně“.
Opozice šije do Erdogana kvůli slabé liře, Turci však řeší drahou cibuli |
Elif říká, že speciálně pro ženy je život v Turecku čím dál těžší. „Jakékoliv sexuální napadení bude naše chyba. Nevezmu si minisukni, protože vím, jak to může dopadnout. Za Erdogana posílila náboženská a konzervativní část populace a cítí se, jako že oni jsou ti lepší. Nechali by vlastní manželku, aby se vyspala s Erdoganem, a jeho skandály ani špatný stav země jim nevadí. Ale prezidenta podporují i ti, kterým z něj plynou peníze. Když prohraje, o své majetky přijdou.“
„Bojím se, že tyto volby jsou naše poslední šance. Pokud Erdogan vyhraje, všechno tu změní. A až půjde do důchodu, vládu předá svému synovi Beratovi (Elif měla na mysli Erdoganova zetě Berata Albayraka, pozn. red.), v poslední době je o něm čím dál víc slyšet. Navíc i kdyby neměl vyhrát, dokáže volby zmanipulovat. Udělal to už minule a všichni to víme, sama jsem byla ve volební komisi a jeho lidé jsou schopní čehokoliv. Druhá varianta je, že dá lidem v případě prohraných voleb do rukou zbraně. Toho se bojím hodně,“ dodává nešťastná učitelka.
