Bulent Somay nechtěl z Turecka odejít, ale cítil, že v jeho vlasti už pro něj není místo. Jednašedesátiletý profesor, který dosud působil na Istanbulské univerzitě Bilgi, si nakonec sbalil věci a přestěhoval se do Bruselu, kde mu nabídli možnost přednášet.
„Během přednášek jsem se už necítil bezpečně. Musel jsem si dávat pozor na to, co říkám. Někteří studenti si vás nahrávají a pak si v provládních médiích přečtete, že urážíte prezidenta. Něco napíšete a začnou vám chodit urážky a výhrůžky,“ svěřil Bulent Somay reportérovi BBC během balení.
„Se svými věřícími studenty jsem míval velmi dobré vztahy. Jenže oni nyní mají pocit, že jsou elita a my jsme páriové. Před lety se pokoušeli získat moc. Teď ji mají a zpochybňují naše právo podílet se na ní,“ dodal.
Dlouhovlasý profesor literatury se slabostí pro sci-fi a Karla Marxe je jedním z 1 128 akademiků, kteří minulý rok podepsali petici požadující příměří mezi vládou a kurdskými separatisty. Od prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana se za to dočkali obvinění ze zrady. Někteří přišli o práci, část signatářů Turecko opustila, další před soudem čelí obvinění z „propagace terorismu“.
„Tady už se nedá dýchat“
Současná vlna emigrace se začala zvedat v roce 2013, kdy Erdogan nechal potlačit protesty v Istanbulu a v zemi na pomezí Evropy a Asie začal systematicky likvidovat svobodu slova. Turecký exodus pak dál přiživily represe po loňském pokusu o převrat, v jejichž důsledku bylo zatčeno 60 000 lidí a 150 000 lidí přišlo o práci, a dubnové referendum o posílení prezidentských pravomocí.
Kolik přesně lidí z Turecka před čistkami a Erdoganovou vizí náboženského nacionalismu odešlo, není jasné. Oficiální statistiky nejsou k dispozici, podle hlavní opoziční strany CHP každý měsíc odchází za hranice asi 10 000 Turků.
Erdoganův megalomanský sen: bratříček Bosporského průlivu |
BBC uvádí, že do Británie v posledních pěti letech emigrovalo 17 000 lidí, do Německa 7 000 a do Francie 5 000. A zatímco v 60. letech za prací do západního Německa odjížděli chudí venkované, dnes to jsou převážně vzdělaní a movití lidé. Jihoafrická konzultační společnost New World Wealth spočítala, že loni z Turecka odešlo 6 000 milionářů, šestkrát víc než o rok dříve.
Mezi cílovými zeměmi jsou i Nizozemsko, Švýcarsko či USA. Asi 4 500 Turků s židovskými kořeny si požádalo o občanství ve Španělsku a Portugalsku, které se tak snaží do jisté míry odčinit vyhnání Židů z Pyrenejského poloostrova v roce 1492. Značná část z nich tehdy našla útočiště v Osmanské říši.
„Bolí mě u srdce, ale musím odjet. Tady už se nedá dýchat,“ svěřil se pod podmínkou anonymity jeden muž, který se chystá k emigraci do Španělska. „Musíte si vybrat stranu. A pokud si vyberete špatně, tak se vašemu podnikání nebude dařit, a když dáte najevo své názory, tak se dostanete do problémů. Musíte být muslim, sunnita a podporovat vládu.“
Realitní makléři v Řecku si mnou ruce
Řada tureckých emigrantů se usadila v Řecku, kde cizinci mohou koupí nemovitosti v minimální hodnotě 250 000 eur získat takzvané zlaté vízum. Realitní makléřka Selcen Turková, která se v Athénách zaměřuje na tureckou klientelu, ještě loni uzavřela v průměru tři obchody za měsíc. Letos to jsou tři za týden.
„Lidé se už ve své vlasti necítí bezpečně, co se týče lidských práv, demokracie a spravedlnosti. Cítí, že tady je více demokracie a svobody,“ svěřila se reportérovi BBC v apartmánu s výhledem na Akropoli, který nedávno prodala turecké rodině.
Když jeden muž káže všemErdogan zatrhl zpěv po setmění, kozám olivovníky |
Zatímco makléři v Řecku či na jižní Floridě, kde žije početná turecká diaspora, počítají zisky, jejich kolegové z nóbl čtvrtí Istanbulu jsou zoufalí. „Téměř všechno je tu na prodej. Staré dobré časy jsou pryč,“ říká Mustafa Aykac, který už čtyři desetiletí obchoduje s byty ve čtvrti Beyoğlu na evropské straně Bosporu.
Na odliv mozků si už začali hlasitě stěžovat někteří turečtí byznysmeni. „Už poosmé se mi letos stalo, že mi velmi dobrý zaměstnanec odešel za hranice. Je to ostuda pro mě, moji společnost i moji zemi,“ posteskl si podle agentury Bloomberg Nevzat Aydın, zakladatel největší turecké společnosti zabývající se roznáškou jídla Yemeksepeti.
Jeho slova potvrzuje i zakladatel úspěšného finančního start-upu Pozitron Firat Isbecer. „Během posledního roku 70 až 80 procent lidí, kteří u nás skončili, odešli do zahraničí,“ říká Isbecer, podle nějž jeho bývalí zaměstnanci našli práci ve společnostech jako Facebook, Spotify nebo Amazon.
