Asi před měsícem přepadla Geerdinkovou v jejím bytě v jihotureckém Díjárbakiru protiteroristická jednotka a prošacovala jí věci. Zatímco filmovali kamerou všechno v pokoji, řekli jí, že je podezřelá z šíření „teroristické propagandy.“
Separatisté, nebo teroristé?Washington zařadil tureckou Kurdskou stranu pracujících na seznam teroristických organizací v srpnu 1997. Partaj třicet let ozbrojeně bojovala za autonomii tureckého Kurdistánu a v bojích zemřelo víc než 40 000 lidí. Před dvěma lety však s tureckou vládou zahájila mírový proces a vzdala se ozbrojeného boje. Spory začaly znovu eskalovat v roce 2014. PKK považuje za teroristickou organizaci EU a NATO. |
„Vůbec jsem to nečekala, byla jsem ohromená. Říkala jsem si co se to sakra děje? Když jsem je sledovala, jak mi probírají věci, byla jsem rozčílená a šokovaná,“ řekla Geerdinková britskému deníku The Independent.
„Prošli si mou knihu o historii Kurdistánu, jako by to byl důkaz, a potom jsem musela jít na čtyři hodiny na policejní stanici,“ popsala celou událost. Za příspěvky na sociálních sítích, které podle policie podporují teroristy, ji hrozí až pět let vězení.
Důvodem jejího obvinění je rozhovor s vůdcem Kurdské strany pracujících Cemilem Bajikem, který vedla minulý rok v Íránu. Geerdinková se hned po rozhovoru ospravedlňovala na Twitteru, že je jen zprostředkovatel názorů.
about my interview with cemil bayik, today on @DikenComTr: dont forget im only the messenger. okay? http://t.co/UiL7BGUjHy #journalism
Zatímco na turecké a kurdské novináře se policie zaměřuje často, obvinění zahraničních novinářů je vzácné. Celkově je však svoboda tisku v Turecku na špatné úrovni. Podle žebříčku svobody tisku, který každoročně zveřejňují Reportéři bez hranic, je Turecko na 154. místě ze 180 zemí (více o stavu svobody tisku ve světě čtěte zde). Prezident Recep Tayyip Erdogan přitom ještě nedávno tvrdil, že „neexistuje ve světě svobodnější tisk než v Turecku“.
Podle nizozemské novinářky je největším problémem v zemi právě kurdská otázka a problém s neuznáním jejich autonomie. Za devět let, kdy žije v Turecku, se pro ni problémy Kurdů staly více osobní; s mnoha z nich se poznala a jejich boj o uznání identity jako cizinka prý lépe chápe. „Jsem cizinka žijící v Turecku, takže jsem zažila, jaké to je, když nemůžete žít se svou plnou identitou,“ osvětlila důvody svého zapojení.
Geerdinková chce svůj případ vybojovat v Turecku, i když ji hrozí roky v tamějším vězení. Její příběh zveřejnily místní noviny na prvních stránkách a Geerdinkovou od té doby zastavují lidé i na ulici, aby ji popřáli hodně štěstí. „Dodává mi to sílu a připravuje na boj,“ dodala.
