„Syřané ulici po ulicí dobývají Istanbul a Turci se musejí stěhovat jinam. Každý devátý ve čtvrti Fatih je Syřan, z historického bazaru se stal Syrský bazar. V bytech žijí i čtyři rodiny, je tam hluk, rvačky. Na schodech jsou schválně rozházené odpadky. Syřané tu mohou svobodně páchat zločiny,“ tvrdí novinář Yilmaz Özdil, který píše pro turecký deník Sözcü.
Jeho tvrzení ale neodpovídá kriminalistickým statistikám. Özdil nicméně nastolil téma, které má u Turků silnou odezvu. Se syrskými přistěhovalci jim už delší dobu dochází trpělivost.
Průzkum největší turecké statistické organizace Konda ukazuje, že ještě v roce 2016 soužití se syrskými uprchlíky vadilo jen čtvrtině lidí, v červnu 2019 s tím ovšem zásadně nesouhlasilo 55 procent dotázaných.
Tyto nálady potvrzuje i studie istanbulské univerzity Kadira Hase, která říká, že stoupl počet Turků, kterým vadí vůbec samotná přítomnost Syřanů v Turecku. A to z 54,5 procenta v roce 2017 na letošních 67,7 procenta.
Turci jsou přitom vůči Syřanům čím dál méně přátelští bez ohledu na svou politickou orientaci. V průzkumu z letošního roku se ukázalo, že mezi příznivci vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) jich je takto rozladěných kolem 60 procent, u voličů opozice se pak nevole pohybuje od 62 do 83 procent.
Někteří Turci sice stále pořádají demonstrace na podporu Syřanů, mnozí si však na Twitteru oblíbili hashtag „nechceme tu Syřany“. Na sociálních sítích se také často objevují nepodložená tvrzení, že Syřané mají přednost před Turky ve veřejných nemocnicích a že dostávají státní rentu. Úřady se proti těmto fámám snaží bojovat, ty už si však žijí vlastním životem.
Města s největším počtem syrských uprchlíků:Istanbul: 547 716 Gaziantep: 445 154 Hatay: 431 098 Šanliurfa: 430 237 Adana: 240 752 Mersin: 201 607 Bursa: 174 770 Izmir: 144 802 Konya: 108 234 Zdroj: Turecké ministerstvo vnitra |
V Turecku nyní přebývá zhruba 3,6 milionu Syřanů, přičemž mnozí by se rádi vrátili do své země, ovšem nemají kam. Dalším tam i podle jejich slov hrozí vězení a smrt.
Novinář Ismail Saymaz je opačného názoru a současnou situaci označil jako cirkus. „Syřané žijící v Turecku jezdí do Sýrie na dovolenou a pak se zase vrací,“ uvedl podle serveru Ahval v televizním vysílání.
Reagoval tak na tisíce lidí, kteří se rozhodli jet zpátky do své vlasti na oslavu konce ramadánu. „I když někteří tvrdí, že jezdí do bezpečných zón za příbuznými, nevidím v tom žádný rozdíl,“ řekl a dodal, že z Německa do Sýrie nikdo na dovolenou nejezdí.
Situaci mění krize i istanbulský starosta
Napjatou situaci v Istanbulu už se po svém zvolení rozhodl řešit nový starosta Ekrem Imamoglu. Ten sice nemá právo rozhodovat v otázkách uprchlíků, nicméně jeho kampaň právě na nespokojenost Turků cílila. Imamoglu podotýkal, že současná vláda uprchlickou krizi nezvládla a stávající opatření zklamala jak Turky, tak Syřany.
Nařídil proto, aby se Syřané bez registrace anebo s registrací jinde než v Istanbulu museli do 20. srpna odstěhovat. V souvislosti s tím místní policie znásobila kontroly totožnosti, zejména v metru, na nádražích a ve čtvrtích, kde výrazně převažují syrští uprchlíci.
Syřané nyní musejí přebývat v té provincii, kde si vyřídili registraci. Pokud se chtějí přestěhovat na jiné místo v Turecku, potřebují k tomu speciální povolení. Zatímco podle Imamoglua v největším tureckém městě žije až milion Syřanů, oficiální údaje ministerstva vnitra mluví o půl milionu zaregistrovaných.
„Pořád je lepší žít bez registrace v Turecku, než se dostat zpátky do Sýrie. Kdybych se tam vrátil, ztratil bych úplně vše,“ řekl pro server BBC třiatřicetiletý Syřan Bahá, který pracuje v textilní továrně na okraji Istanbulu a každý den chodí ze strachu do práce postranními uličkami.
Na vyřízení registrace už má jen týden, poté přijde o svou špatně placenou práci a bude mu hrozit vyhoštění. Žádost o registraci si ovšem bude muset podat jinde. Podle zprávy Washingtonského institutu z minulého týdne jsou už istanbulské registrace uzavřené.
Úřad istanbulského guvernéra k novému nařízení uvedl, že Syřané, kteří registraci nemají, dostanou umístěnku od ministerstva vnitra.
Miliardy na pomoc
Prezident Recep Tayyip Erdogan uvedl, že vláda už investovala přes 37 miliard dolarů (zhruba 850 miliard korun) do programů pro syrské uprchlíky. Vzhledem ke špatné ekonomické situaci v Turecku jsou i tyto výdaje pro turecké plátce daní trnem v oku.
V zemi je v důsledku propadu ekonomiky vysoká nezaměstnanost a náklady na živobytí se s krizí zvyšují. Klasická fáma, že „migranti nepracují a místním berou práci“, se tak šíří i v Turecku.
Turecká vláda dlouho doufala, že Syřané v zemi zůstanou jen krátkodobě a brzy se zase vrátí domů. Udělila jim tak jen povolení k přechodnému pobytu, se kterým nemohou legálně žádat o práci. To mohou až s trvalým pobytem, občanstvím nebo pracovním povolením. Získat některý z těchto dokumentů se však dosud i kvůli náročné administrativě podařilo jen asi 200 tisícům Syřanů, píše Washingtonský institut.
Ankara také pod vedením prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana buduje na severu Sýrie takzvané bezpečné zóny, kam by se Syřané měli přestěhovat. Původně kurdské oblasti tak intenzivně „čistí“ a následně tam nuceně deportuje i Syřany, kteří s oblastí nemají nic společného.
Agentuře Reuters dění posledních týdnů potvrdili tři svědci, kteří tvrdí, že je úředníci přinutili podepsat, že se do Sýrie vracejí dobrovolně. Syrská vláda se k údajným deportacím nevyjádřila.
