Přes před půl rokem tsunami smetla domy, silnice, železnici, sloupy elektrického vedení a vzala si tisíce životů. Původně se zdálo, že rekonstrukce postižených oblastí postupuje rychle.
Koncem března byl obnoven provoz železnice vedoucí kolem pobřeží, vedle trati se klikatila rekonstruovaná silnice, síť přímořských hotelů svítila novými fasádami a v prolukách mezi pobořenými domky se rýsovaly špinavě bílé stany provizorního ubytování pro ty, kterým tsunami vzala střechu nad hlavou.
Uplynuly další tři měsíce a slibně zahájená rekonstrukce jako by ztratila dech. Místní lidé si hlasitě stěžují, že na ně vláda zapomněla a že sliby nového bydlení do půl roku nebyly nic jiného než jen mlácení suchého palmového listí, a jestli to takhle půjde dál, skončí nakonec ve stanech na doživotí.
"Nikdo nám nic nedá, vzali jsme si půjčku na rekonstrukci, ale jak to tak vypadá, budeme rekonstruovat celý život," říká Lasintha z Hikkaduwy, druhdy města kypícího turistickým ruchem.
Při pohledu na stany si lze snadno představit, že tu budou i za pět nebo deset let. Také zahraniční humanitární pracovníci už vyjádřili obavy, že by se ze stanových vesnic mohly snadno stát slumy. Část z jejich obyvatel by pak mohli tvořit příslušníci nově vznikající "kasty stometrových vyvrženců".
Do této skupiny patří lidé, kteří přišli o dům v oblasti do sta metrů od moře, v níž vláda zakázala z bezpečnostních důvodů stavět či rekonstruovat. Tito lidé, často rybáři, ale odmítají nechat se přesunout dál do vnitrozemí a ocitají se ve vzduchoprázdnu. Vláda a ani banky jim peníze na obnovu neposkytnou, a tak jim zbývá jen humanitární stan – a odhodlání zůstat tam, kde byli zvyklí žít.
