Pochod byl nápadem Teresy Shookové z Havaje a newyorské podnikatelky Bob Blandové, které po listopadových volbách na Facebooku vyzvaly své „sestry“, aby přišly protestovat proti zvolenému prezidentovi.
Mnozí přišli do parku National Mall velmi brzy, další stáli fronty od metra, aby se dostali do centra. Plakáty, které nesli, byly většinou podomácku vyvedené a hesla na nich humorná i truchlivá. Od narážek na Trumpův účes nebo konstatování, že ‚Je to tak špatné, že i introverti musejí protestovat‘, po útoky na Trumpa.
Ať se administrativa snaží jakkoli od čísel distancovat - mluvčí Bílého domu Sean Spicer řekl, že neexistuje přesný údaj o účastnících, jelikož odhady velikosti davu se neposkytují - je patrné, že na protestu ve Washingtonu bylo více lidí než na inauguraci den předtím.
Ti, pro něž byl 20. leden dnem smutku, se 21. ledna radovali, neboť zjistili, že bez ohledu na nadcházející politické problémy, spojenci a přátelé jim zůstanou.
Trump probouzí i umírněné odpůrce
Politika příštích měsíců a roků bude podle washingtonského listu záviset na tom, zda energii, která byla k vidění v sobotu, podpoří tvrdá politická práce. Skeptici řeknou, že s jednodenním protestem se Trump a Republikánská strana snadno vyrovnají. Jenomže zřejmě nešlo o ojedinělou akci. Nebyl to jeden pochod v hlavním městě, ale demonstrace po celých USA. Je tedy jisté, že opozice má silnou základnu v jednotlivých komunitách. Dále je těžké předpovědět reakci Trumpa. Žádný prezident nečelil protestům okamžitě, když se ujal moci, a žádný tak rychle nezmobilizoval tolik odpůrců. Za třetí - pochodu se zúčastnili lidé bez ohledu na politickou příslušnost. Nikdo neprosazoval úzké ideologické „pravdy“. Konečně Trumpova kampaň probudila z letargie mnoho pokrokářů i umírněných.
V Trumpově inauguračním projevu chybělo mnohé, ale především jakýkoli projev pokory (více o ohlasech na projev čtěte zde), soudí The New York Times. I ten, kdo si je sebou dostatečně jist na to, aby se ucházel o prezidentství, si má být vědom odpovědnosti, jakou na sebe bere. Trump stál několik kroků od svých předchůdců a neváhal je bičovat výroky o washingtonské elitě, slepé a hluché k osudu méně šťastných Američanů. Bez ohledu na volební čísla hovořil o historické chvíli, jakou svět nespatřil, a živil tak legendu vlastní výroby.
Epochální a ohromný
Amerika si už zvykla na jeho posedlost sebou samým, uniká ji chvastounství a neuvědomuje si, že je to smutné svědectví o zemi, která zvolila právě Trumpa, napsal The New York Times. S Trumpem USA podle listu vstupují do éry arogance. Jeho první kroky po příjezdu do Washingtonu vedly ve čtvrtek do jeho hotelu, jehož sál označil za úžasný a řekl, že to místo musel postavit génius. Tvrdí neověřitelné, totiž že USA budou mít vládu s vůbec nejvyšším IQ. Neustále poukazuje na to, že vše, co on dělá, je epochální a ohromné.
Jeho inaugurační projev byl nejen tematicky temný, ale taky stylově chudý, bez jakékoli poezie. Pomalu vyslovoval krátké jednoduché věty, jako by hovořil k dětem. Hlavním znakem jeho řeči byla absence jakékoli pokory. Ačkoli za své vítězství vděčí několika tisícům hlasů ve třech rozhodujících státech, nenašel slova pro ty, kdo ho nevolili.
Nedostatek zdvořilosti se podle amerického listu projevuje i na složení jeho „vysoce inteligentního“ kabinetu - mezi nominovanými není demokrat ani příslušník hispánské komunity, z černošské jen jeden. Mnozí jsou miliardáři, další stejně výřeční jako Trump. Domýšlivost k prezidentům patří - George Bush věřil ve svůj šarm a odvahu, Barack Obama ve svůj úsudek. Nikdo z nich se ale nevychloubal ani škodolibě neradoval.
Sociální média smazala linii mezi sdílením a předstíráním, všichni se jimi snažíme prosadit sami sebe. V soukromém i profesním světě jimi leštíme svůj obraz, propagujeme své klady. A tak jsme v pátek před Kapitolem spatřili ukřičeného sebestředného muže, který se uměl prodat, napsal listu The New York Times.
