I přesto, že suterén s jídelnou a kuchyní byl pod vodou, slouží dál škola Svatopluka Čecha jako evakuační centrum a pracuje tu krizový štáb. Přitom za pár dní by tu měl začít další školní rok. "Voda sahala až ke čtvrtému schodu," vzpomíná jak prožívali každý centimetr. Nikdo ji ve škole nečekal, protože od původního koryta řeky jí dělí tak 400 metrů.
Přicházeli první evakuovaní z trojského kempu a brzy i z rodinných vilek, veškerá organizace s ubytováním, jídlem běžela jak na drátku. "Doslova přes noc jsme měli najednou půl metru i tady," říká ředitel. Zaplaveno bylo dětské hřiště vedle školy a soše lva před vchodem koukala jen hlava. "Tělocvična je naštěstí o něco výš, takže se nikdo nemusel stěhovat. Naopak nám všichni, kteří tu přespávali, ještě pomáhali vynášet z jídelny a z učeben nábytek."
Vltava v Tróji vyplavila více než tři desítky rodinných domků. "Zůstaly jim totálně vybydlené stavby ve stavu horším, než je jen hrubá stavba. To je ze všeho nejhorší," říká. Jejich škody odhaduje na 50 až 60 milionů korun, dalších 20 milionů padne na komunikace a inženýrské sítě.
Zdaleka ne všichni však využili k evakuaci školu. Spíš pomohli sousedé, známí, příbuzní. "I režisérka Věra Chytilová, jejíž dům stojí na skále, ubytovala u sebe babičku Petrákovou," uvádí příklad ředitel Pacík. U příbuzných včas skončili i nejstarší obyvatelé čtvrti, 96letý pan Kubů s o 11 let mladší ženou, kteří bydlí na nejohroženějším místě, v Podhůří, u samého břehu řeky.
Na stole starosty leží kalendář na letošní rok 2002. Na obrázku je černobílá fotografie zaplavené Tróje. "Tuhle smutnou fotografii ze záplav z předminulého století jsme zařadili do letošního kalendáře. Netušili jsme, že snímek bude až tak aktuální," říká Oldřich Adámek. "Podle něj už teď víme, že tentokrát se povodeň dostala ještě o půldruhého metru výš, než tehdy."
Školní rok v Trojské ulici nemůže začít včas. Děti by neměly kde obědvat, v jídelně i v kuchyni je zapotřebí nová podlaha. "Sháníme pro děti nějaký čtrnáctidenní pobyt v přírodě." Ředitel už má nejbližší kroky dobře rozmyšlené. "Všem bychom pobyt hradili z darů od sponzorů. Přispěje-li někdo dobrovolně, budeme rádi. Po rodinách dvanácti našich dětí, které přišly úplně o všechno, nic chtít nemůžeme."
