Vidina nepřímých investic právě odtud, žene mnohé poslance a představitele obcí slepě za svými cíly, které jsou námětem zase pro jiné povídání.
Pomineme-li očividné zájmy silničářů, při jejich potřebě stavět a stavět a vezmeme v úvahu pouze jejich argumenty o přetíženosti současného spojení, i tady se dá úspěšně polemizovat.
Za prvé, nikdy se při svých tezích nezmíní o tom, že na Budějovice existují cesty dvě, z nichž já osobně se raději vydám po Písecké, a že ono ucpávání Táborské cesty je spíše víkendová záležitost. Také se dá předpokládat, že po dobu úprav jedné rychlostní trasy by si řidiči vybrali trasu druhou a naopak.
V neposlední řadě, nikdy nikdo nevydal studii o tom, kolikrát se dopravní zatíženost v oblastech dotčených dálnicí D3 zvýší, kolik půdy a lesů dálnice a její přivaděče zničí a jak nepříznivě ovlivní své okolí (vědí lidé o tom, že emise z dálnic zasahují až 8 km na každou stranu dálnice?).
Až tedy někdo seriózně zpracuje možné vlivy, škody, výhody a nevýhody všech navrhovaných řešení, a hlavně, pomine ve svých úvahách prchavou vidinu krátkodobého zisku, potom teprve ať usedne k jednacímu stolu s ministerstvy, ekology a obcemi. I když, jestliže toto zpracování situace někdo provede pečlivě, asi spolu nebudou jednat o dálnici D3.
