Tak nám to povězte ještě jednou
Vieweghovský díl slouží jako test míry „třinácté komnatovosti“ pořadu proto, že spisovatel Viewegh v některých svých knihách píše přiznaně autobiograficky, zejména ve svazku deníkových zápisků Přestupný rok (2006). Vieweghova vydaná svěřování se papíru jsou veřejným majetkem. Má-li a chce-li být název televizní relace 13. komnata brán vážně, nemáme-li to od počátku brát jako pouhou hru na otevřenost, jako tvorbu zdání, pak filmaři musí jít „za“ to, co je o představované osobnosti dosud veřejně známo. Vieweghovský díl však demonstruje pouhé braní za kliku u dveří třinácté komnaty, ne však jejich otevření.
Zkušená publicistka Jana Klusáková a režisérka Kamila Vondrová pojaly výpravu za Vieweghovými neznámými především jako shrnutí jeho dosavadního střetu s bulvárními novinami, který trvá již přes čtyři roky, byl doveden k soudu, spisovatel vysoudil odškodné, to však zdaleka nepokrylo soudní výlohy, které již předtím musel zaplatit.
Viewegh bojuje dál: nejnověji minulý měsíc spoluiniciátorstvím petice populárních osob, jež se přistoupením k ní zavazují, že nebudou s bulvárem spolupracovat.
To všechno však můžeme velmi dobře znát, neboť tomu byla průběžně věnována značná publicita. Nadto Michal Viewegh o tomtéž hovořil docela nedávno jiný pátek na témže kanálu České televize, totiž 29. května v Krausově Uvolněte se, prosím.
Jana Klusáková v dotazech (protivné bylo, že jednou spisovateli tykala, jindy vykala) a Kamila Vondrová ve stavbě 13. komnaty balancovaly mezi zdvořilým portrétem spisovatele v nesnázích a publicistickým pořadem o metodách a vlivu bulváru (k tomu ještě scházelo získat hlasy z druhé strany, od šéfů bulvárních médií).
Za jediné pasáže, které dostály titulu relace, tak lze brát několik desítek sekund, kdy Jana Klusáková sedí s manželkou spisovatele, která přiznává, že ona by ještě chtěla další děti, ale manžel už ne. To je však na pětadvacetiminutovou stopáž chabý výsledek.
Zbylo z toho PR
Problém výsledné podoby samozřejmě neleží v manželích Vieweghových, nýbrž především v dramaturgii pořadu (Alena Müllerová, Iveta Toušlová). Ten je prezentován jako nevídané nahlédnutí do osudů, ve skutečnosti však přinejmenším v tomto díle avizovaným kritériím nedostál ani zpola.
Ostatně: může pětadvacetiminutový televizní pořad pootevřít dveře do mysli a života veřejně známé osobnosti natolik, že skutečně nahlédneme do její třinácté komnaty, do oblasti veřejnosti jinak zapovězené? Proč by to ta osobnost vědoma dělala? Jedině snad coby krok poslední možné záchrany, jako veřejné volání o pomoc v přetěžkém životním srabu? Kolik takových autentických dílů asi tak může vzniknout?
Určitá cesta „do komnat“ však v daném žánru televizních pětadvaceminutovek přesto existuje. Myslím, že ji předvedl loňský a letošní cyklus Burianův den žen, protože filmaři v něm zpovídané ženy vystavovali určité znejisťující konfrontaci a protagonistky nejednou (a nechtěně) odhalily své ledví. Kdežto vieweghovský díl nakonec vyzněl jako PR akce jedné petice.
Viewegh na ČT113. komnatu Michala Viewegha můžete zhlédnout zde. Díl Uvolněte se, prosím s Michalem Vieweghem najdete zde. |
